Świętobor Piast, Duke of Pomerania

Świętobor Piast, Duke of Pomerania English (default): Świętobor, Duke of Pomerania, Polish: Świętobor pomorski Piast, książę, German: Suatobor Piast, Herzog, Czech: Swantibor I Piast, Kníže Pomořanský
Also Known As:	"Swantibor"
Birthdate:	circa 1040
Death:	1107 (62-72) Pomerania, Poland
Immediate Family:	Son of Siemomysł pomorski, Duke of Pomerania Husband of NN Father of Wartislaw I Świętoborzyc, Duke of Pomerania; Racibor I Świętoborzyc, Duke of Pomerania and Świętopełk, Duke of Pomerania

Managed by:	Private User
Last Updated:	today

View Complete Profile

view all

Immediate Family

NN

wife
Wartislaw I Świętoborzyc, Duke...

son
Racibor I Świętoborzyc, Duke o...

son
Świętopełk, Duke of Pomerania

son
Siemomysł pomorski, Duke of Pom...

father

About Świętobor Piast, Duke of Pomerania

Świętobor (łac. Suatobor) (ur. ?, zm. 1107) – książę pomorski z przełomu XI i XII wieku. http://pl.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awi%C4%99tobor_%28ksi%C4%85%C5%BC...

Died : eft 1108

Dux de Kolberg

O Swantiborovi I Piastovi, Knížovi Pomořanskému (čeština)

https://www.academia.edu/5357698/Sv%C4%9Bt_tajemn%C3%BDch_Balt%C5%A...

https://pl.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awi%C4%99tobor_(ksi%C4%85%C5%BC%C4%99_pomorski)

https://en.wikipedia.org/wiki/Siemomys%C5%82,_Duke_of_Pomerania https://www.academia.edu/36144807/Arch%C3%A4ologische_Zeugen_der_er... record

The Annals record reads: "His omnibus peractis rex inde discessit ac Mersiburc, natale sancti Iohannis celebraturus [24 June], perrexit. Illuc etiam Bratizlao dux Boemorum, Kazmir Bolaniorum, Zemuzil Bomeraniorum advenerunt atque regem donis decentibus honoraverunt. [...] Inde discedens apostolorum Petri et Pauli festa [29 June] Mihsina celebravit ubi etiam conventionem secundo habens duces praefatos inter se pacificavit." (Annales Altahensis maiorum ad a. 1046)[1]

This entry describes Zemuzil's attendance of a meeting with Henry III, Holy Roman Emperor in Merseburg ("Mersiburc") on 24 June 1046, along with Bretislaus I, Duke of Bohemia ("Bratizlao dux Boemorum") and Casimir I of Poland ("Kazmir Bolaniorum").[2] The dukes "honored the emperor with decent gifts", which according to Schmidt (2009) was the payment of tribute.[2] In a second meeting on 29 June in Meißen ("Mihsin"), according to the document, the "aforementioned dukes" concluded a mutual peace agreement.[2] Scholarly assessment Nature of the dispute

Roderich Schmidt (2009) assumes that the peace referenced in the document was necessary, among other reasons, because of fights between Zemuzil and Casimir, and that Zemuzil aided Miecław of Mazovia who had fought against Casimir, previously expelled from Poland but restored with Henry's aid, and was defeated.[3] According to Edward Rymar (2005) the most likely nature of the dispute was the non payment of tribute by the Pomeranian duke to Casimir. After Henry's intermediation Zemuzil failed to pay feudal dues and Casimir invaded and took control of Pomerania in the following year (1047).[4] Žemužilse's realm

According to Schmidt it is not possible on the basis of the 1046 record to decide the location of his realm.[5] Edward Rymar, following Łowmiański, believes that Žemužilis was a ruler of a unified Pomeranian state with its center in Kołobrzeg (Kolberg) rather than a smaller duchy, which explains why he was treated by Henry as a co-equal with the rulers of Bohemia and Poland.[6] Schmidt also argues that the mention of Žemužilis along with Bretislaus and Casimir suggest that they were equal in status, and that the political organisation of his realm in 1046 resembled the Bohemian and Polish ones.[5]

On the other hand, Stabenow (1995) says that the great majority of historians regard Zemuzil as ruler of only a part of the area between Oder, Baltic Sea, Vistula, Warta and Noteć, and that the location of his realm within this area is disputed.[7] Stabenow further says that the 1046 entry constitutes the first written record of the Baltic Pomeranians.[8] Name

Historians have made several attempts to reconstruct the duke's Slavic name from the version recorded by a German chronicler, "Žemužils".[9] Before the connection between the document from 1040 and the one from 1046 was made the name was variously rendered as Ziemomysł (by Oswald Balcer), Siemosił (by Aleksander Brückner) and even Wszemysł (this particular variant has been abandoned as a hypothesis). Zygmunt Wojciechowski in consultation with Slavicists considered "Žemužilis" to correspond to the diminutive form "Siemysł", short for "Siemomysł".[9] The name appears among the members of the Piast dynasty with the Polish duke Siemomysł and the stem "-Siem", referring to "family" (hence "Siemomysł" is someone "thoughtful of their family"), is also found in the Piast name of the half-legendary Siemowit.[9] Religion

According to Rymar, Zemuzil was most likely a Christian or otherwise he would not have had Henry's support, although he might have kept this fact hidden from his still mostly pagan subjects.[10] Proposed genealogies

According to Edward Rymar, Zemuzil is often thought to have been the father or the grand father of the Pomeranian Duke Świętobor I.[6] Schmidt says it is not possible on the basis of the 1046 record to decide whether Zemuzil was an ancestor of later Pomeranian dukes, and cites similar conclusions of other German historians Martin Wehrmann and Adolf Hofmeister.[5]

The 19th century German historian Johann Ludwig Quandt believed that Zemuzil and other early Pomeranian dukes of the Griffin dynasty descended from Polish nobility of Lesser Poland, that Zemuzil was made a voivode of his duchy by the Polish king Bolesław I Chrobry, and that he was the grand father of Świętobor I.[11] The Austro-Polish historian Oswald Balzer linked the duke with the Piast dynasty through a matrilineal connection, making his mother the daughter of Bolesław I Chrobry.[10] In a similar way, Henryk Łowmiański saw Zemuzil as the son of a daughter of Mieszko I, the first historical ruler of Poland.[12]

Gerard Labuda said that Zemuzil was most likely related to the Piasts through his mother.[12] Rymar says that the 1040 document is one of the reasons why Zemuzil is sometimes thought to be related to the Polish Piast dynasty.[9] Stanisław Zakrzewski believed the duke to be a brother of the Dytryk proposed as the father of Sememizl by Labuda, and also hypothesized that Zemuzil was an ancestor of Świętobor.[13] Sememizl

A document from 1040 mentions a Sememizl.[14] This document is a record of Henry III bestowing upon the cathedral in Naumburg few villages which Sememizl previously held as fiefs from Henry III. According to Edward Rymar, Sememizl is generally identified with Zemuzil due to rarity of this name among Polish Piasts and Pomeranian dukes.[9] Gerard Labuda doubted a connection between Zemuzil and Sememizl, whom he thought to be a son of Dytryk, one of the step brothers of Chrobry who had been banished by the Polish king to Germany.[12]

---------------------------

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-148711141/heidegard

INFO https://www.myheritage.cz/site-family-tree-184983272/rune-meyer-fam...

https://www.myheritage.cz/site-family-tree-327946301/gustafsson-kar...

Vladislav I. Herman of Great Poland, kníže kníže Vladislav Herman Piast, I

Świętobor, Duke of Pomerania From Wikipedia, the free encyclopedia Jump to navigation Jump to search

Świętobor (Latin: Suatobor) was a Pomeranian duke of 11th and 12th century. According to Gesta principum Polonorum of the chronicler Gallus Anonymus, he was a relative of king of Poland, Bolesław III Wrymouth. In one particular instance, Świętobor was imprisoned by his rivals and Bolesław set out with military aid for Świętobór. However, before Bolesław's expedition reached its destination, Świętobór was freed and the king's forces turned around and returned home.

As historical sources do not mention anything else about him, remaining information on Świętobór consists of speculation. Historians assume that he was a ruler of part of Western Pomerania and a descendant of Siemomysł of Pomerania and a relative of Świętopełk, Duke of Pomerania. Modern historians assume that Siemomysł was a descendant of Świętopełk Mieszkowic or Mieszko Mieszkowic.

---------------------------

The family ties between the Ducal Branch and the Knight Branch carry us up until the first half of the 11th century in eastern Pomerania - Danzig. The ancestor of the Pomeranian family took the daughter of King Boleslav I the Brave who lived in the 10th century - Piast.

It is not clear whether Siemomysl Pomorski - grandson of King Boleslav I - Piast (960-1025) and N2 Swietoborzyc, of Pomerania - have a common mother - brothers. If they do not, they have a common father N1 Swietoborzyc, of Pomerania - half brothers. The Dacian line always has a knight line as its blood relatives. However, none of the Knight's branches gained a Duke's title. They were castellans, administrators of cities and estates, bishops, priests and church clergy. This line on the same level continued in the Czech kingdom.

Descendants - Siemomysl Pomorski - Duke of Pomerania (ca. 1000 - ca. 1046) founded the Griffin dynasty line in western Pomerania, and after 1620 they died on the men's line. The descendants of the knight branch after 1280 are no longer in Pomerania in the annals and reports. That is why it is so difficult to prove these ties to the Czech kingdom from both sides.

Their common father N1 Swietoborzyc, of Pomerania Pomorski - ruler of eastern Pomerania - Danzig (ca. 970 - ca. 1030) married his daughter Boleslaw I - Piast: NN Bolesławówna Gender: Female Birth: circa 980 Daughter of King Bolesław "Chrobry", I, the Brave and NN von Meissen Wife of NN Swietoborzyc, of Pomerania Mother of Siemimys Pomorski, Duke of Pomerania Half sister of Bezprym, Duke of Poland; King of Poland Mieszko II Lambert; NN Bolesławówna; Otto Bolesławowic; Regelinda and 2 others

Conrad II was chosen as bishop on 3 May 1219 upon Pope Honorius III’s recommendation. There is a probability that he was mentioned in documents from 1186–1189 as a provost, whereas in documents from 1191–1194 and 1208–1216 he is presented as a canon from Kamień Pomorski. Rymar asserted that Conrad II belonged to the offshoot of the Swantiborides (a branch of the Griffin dynasty), (see PU, I, no. 146 (1208)). He is probably mentioned as a witness in the document: ‘Conradus prepositus et Bartholomeus et Kasimirus fratrem.’ This could be evidence that he was a member of Swantiborides and was a son of Wartislaw II, the castellan of Szczecin and a regent in Western Pomerania in 1187.

Prof.dr.Marian Rebkowski of Stettin University, in his research, agreed that Swantopelk I dux Odrensis (* approx. 1070 - +1122) was the ruling prince of Pomerania in Stettin. In defense of Stettin was killed by the Polish Duke Boleslaw III Piast Wrymouth (* 1085 - +1138).

Prof.dr. M. Rebkowski - concluded by his research that Swantopelk I dux Odrensis had sons:

a) Wartislaw I (* 1091 - +1135 killed by pagans in the spread of baptism). Under Polish rule he was he regional ruler of Pomerania until his death. He was the founder of the main ducal Pomeranian line.............

b) Racibor I (* 1098 - +1156) ... Raciborides branch line .............

c) Swantobor II Elder (* 1105- + 1173). In 1122 he resorted to the administration of Piast. When Brother Wartislaw I assumed the administration of Pomerania (as a vassal), he returned to his homeland. His descendants had no ambitions for the Ducal See. It is a line of castellan Pomerania. Ritter line Swantoborides - Swantiborides ...............

The father of Swantopolk I dux Odrensis was Swantobor (* approx. 1040 - +1107) - a mythical protector of Pomerania. There is a book of legends of Pomerania - "Piesen Swantobora" - published in Poznan, Poland¨¨

prof.dr.Marian Rebkowski z Univerzity Stettin ve svém výzkumu se přiklonil k názoru, že Swantopelk I dux Odrensis (*1070 - +1122) byl vládnoucím knížetem Pomořanska ve Stettin. Při obraně města Stettin byl zabit polským vévodou Boleslaw III Piast Wrymouth (*1085- +1138).

Prof.dr. M. Rebkowski svým výkumem dopěl k názoru, že Swantopelk I dux Odrensis měl syny:

a)Wartislaw I (*1091 - +1135 zabit pohany při šíření křestenství). Pod polskou nadvládou byl regionálním vládcem Pomořanska až do své smrti. Byl zakladatelem hlavní vévodské pomořanské linie.

b)Racibor I (*1098 - +1156) ...pobočná linie Raciborides .................

c)Swantobor II Elder (*1105 - +1173) . V roce 1122 se uchylil pod správu Piast. Když bratr Wartislaw I se ujal správy Pomořanska (jako vazal), tak se vrací zpět do domoviny. Jeho potomci neměli ambice na vévodský stolec. Je to linie kastelánu Pomořanska. Rytíři Swantoborides - Swantiborides ............

Otec Swantopolk I dux Odrensis byl Swantobor ( * cca 1040 - +1107) - bájný ochránce Pomořanska. Existuje kniha pověstí Pomořanska - "Piesen Swantobora" - vydaná v polské Poznani

Swantiboridy (Swantiboriden) souviseli s Griffiny, ale spojení zůstává nejasné. Pravděpodobně sestoupili ze Swantiboru, Pomořanského vévody svrženého v povstání a v roce 1105/06 vyloučen do Polska. Tento Swantibor mohl být bratrancem Swantopolka, pomořanského vévody poraženého polským Boleslawem III. V kampani 1111/12. Přesto všechny tyto předpoklady zůstávají spekulativní. [5]Byla prozkoumána na území Západního Pomořanska v Trzebiatowě (okr. Gryfice, Polsko) v letech 1931-1933. Obě obětiště souvisela se sídlištěm z 9.-10. století a představovaly je dva příkopy oválného půdorysu o rozměrech 8 x 10 m a 10 x 13 m, vzdálené od sebe 65 m, mající svým zahloubením 0,5-1 m i šířkou 1-1,5 m vyjadřovat pouze symbolickou ochranu. Uprostřed menšího z nich hořel na základě zjištěných stop pouze jeden oheň a uvnitř většího pak dva. Ve třech zde odkrytých kůlových jamkách měly pak být zasazeny dřevěné idoly. Na konci 10. věku se počali Pomořané dostávat do konfliktu se Skandinávci a Dánové v této době vybudovali na území Pomořan pirátskou základnu Jomsborg Qomsburg, Jumne, Julin, Jumneta u ramene ústí Odry Dievenow/Dziwna nazývaná též Wollin/Wolin či Vmeta/Vinneta), jež byla zničena při vzpouře proti dánskému králi Magnusovi I. (1042-1046, norský král 1035) v roce 1042. Předpokládá se, že někdy v době vlády polského knížete Měška I. (960-992) došlo k podřízení značné časti Pomořan vznikajícímu polskému státu a v těchto souvislostech skončil bez úspěchu pokus saského hraběte Wichmanna z roku 967 podřídit si s pomocí Pomořanů právě polského vévodu. Za Boleslava I. Chrabrého je v roce 1000 založeno biskupství v Kolobrzegu podřízené arcibiskupství v Hnězdně (Gniezdno, obě Polsko). Po smrti Boleslava I. Chrabrého v roce 1025 se zřejmě celé Pomořany z polské svrchovanosti vymanily, ale staly se poplatnými Dánům. Naznačuje to zdejší vláda vévody Zemožila (Zemuzil dux Bomeraniorum, 1046). Pomořané vystupují se svými knížaty jako samostatný subjekt a úspěšně vzdorují polským snahám o připojení do rámce jejich státu. Také křesťanství, které zde Poláci šířili, nenašlo mnoho příznivců a celé teritorium zůstalo i nadále pohanské. Později za vlády polského knížete Boleslava II. Smělého (1058-1079) se opět část Pomořan dostává do závislosti na polském státě. Další boje s Polskem se odehrály koncem 11. a na počátku 12. století. Jejich výsledkem bylo opět v letech 1110-1123 za Boleslava III. Křivoústého (1085-1138, kníže 1102, plná vláda 1107/1108) podřízení nejprve východních a potom i Západních Pomořan Polsku. S pomocí dánského loďstva byly dobyty přístavy Wolin, Uznoim a roku 1120 i velké ústředí s pohanskou svatyní boha Triglava Štětin, ač západní část Pomořan již roku 1120 polský panovník ztratil na úkor Říše. Zde zůstala zachována jak vláda domácích knížat, tak i místní zvyklosti. Z pramenů známe oderského vévodu Svatopluka (Zuentibaldus, dux Odrensis, Swantopolk), poraženého právě při tažení Boleslava III. proti Pomořanům v letech 1111/1112. Vládl ve Štětině a nelze vyloučit jeho totožnost s knížetem Ki-šinů či Chyžanů jmenovaným k roku 1121. Na počátku 12. věku došlo také k rozšíření teritoria Pomořan směrem na západ na úkor veletského svazu, jehož některá území byla anektována. Svazky s Polskem měla posílit christianizace Pomořan realizovaná vletech 1124-1125 a 1128 bamberským biskupem Otou I. Svatým (okolo 1065-1139, biskup 1102) i podřízení pomořanského sufragána v Kolobrzegu hnězdenské metropoli již od jejího vzniku v roce 1000. Bamberský biskup Oto I. působil u Pomořanů na pozvání polského vévody Boleslava III. Křivoústého a již při prvé misii z let 1124-1125 prováděl christianizaci například v Kolobrzegu, Štětině, Pyřici a Wolinu, při druhé potom v Diminu, Geckovu (Gutzkow), Vblgastu (Wolgast) a Štětině. Výsledkem misie bylo mimo jiné pokřtění vévody Vartíslava I. (Wartislaw, kolem 1100- 1134/1136 nebo 1147/1148 zavražděn) a jeho velmožů. Christianizace zde probíhala na první pohled velmi úspěšně a tak se bamberský biskup vrátil již roku 1125 zpět do své diecéze. Pohanští kněží však po jeho odchodu počali znovu propagovat a uctívat své pohanské bohy a v souvislosti s návratem pohanství propukaly v některých pomořanských centrech vzpoury proti Polákům, přičemž se nejednalo o lidová povstání. Na venkově se v tomto období setkáváme s typickým dvojvěřím, kdy prostý venkovský lid nebojoval proti křesťanství ani proti pohanství a odevzdával křesťanskému bohu i pohanským modlám dary, daně i obětiny a budoval svatyně pro obě náboženství. Biskup Oto I. se proto musel v roce 1128 do Pomořan vrátit, znovu se spojil s knížetem Vartislavem Las jeho pomocí upevňoval v zemi křesťanství, především tam, kde sláblo. Poláci za vedení Boleslava III. Křivoústého mezitím potlačili povstání v pomořanských obchodních a námořních centrech a kníže Vartislav I. se spolu se svojí velkou družinou osobně dostavil za polským panovníkem, aby sjednal mír. Toho bylo dosaženo, když pomořanský vládce složil na oltář sv. Vojtěcha značnou sumu peněz. Západopomořanský kníže zůstával však i nadále pouze poplatným a s Polskem jej svazoval závazek vojenské pomoci. I nadále vystupují Západní Pomořané jako samostatný státní subjekt: po Vártislavovi nastoupil do čela státu jeho bratr Ratiboř I. (f 1155P/1156) a po něm okolo roku 1156 synové Vartislava Kazimír I. (Kasimir, po 1130-1180, vévoda 1155/1156) a Bohuslav I. (Bogislaw, kolem 1130P-1187, vévoda 1155/1156). Již v předchozích obdobích se Pomořany 140 141 skládaly prakticky ze západní a východní části, jež právě Vartislav I. dočasně sjednotil a oba jeho synové si zem opět rozdělili na část před Odrou a za Odrou. Teprve později se hranice Západních Pomořan posunuly dále na východ. Od roku 1164 byly právě tyto západní části silně ohrožovány Sasy a Dány- Polský stát nebyl v tomto období schopen Pomořanům poskytnout pomoc a udržet si tak vliv v zemi. Proto Pomořané hledali proti Dánům omoc u Sasů a spojili se se saským a bavorským vévodou Jindřichem II- (Xu.) Lvem (okolo 1129/1130-1195, saský vévoda 1142-1180, bavorský 1156-1180). Dánové však v roce 1184 zvítězili, zničili toho roku u ostrova Koos i pomořanské vojsko Bohuslavovo a po zhruba dalších čtyřicet let si nad Západními Pomořany udržovali kontrolu a svrchovanost. Celá tato západní část Pomořan, knížata, šlechta a nakonec i prostý lid se postupně germanizovali. ]Vlnohem těsněji spjaty byly potom s Polskem Východní Pomořany, kde vládl jako místodržící polského panovníka příslušník z řad domácí aristokracie, jenž časem získal postavení a práva údělného knížete. Od počátku 13. století se Východní Pomořany staly nezávislým knížectvím a od této Joby se obě části Pomořan vyvíjely samostatně a měly své vlastní dějiny. Na celém teritoriu Pomořan zaujímala významné postavení pobřežní obchodní a přístavní centra s rozvinutou řemeslnou výrobou, jež se velmi rychle vyvinula v tzv. „prvotní města". Mezi nejdůležitější náležela Wo-lin či Jomsborg Qomsburg, Jumne, Julin, Jumneta) neboli Vineta, jejíž roli potom přebírá Štětin s centrální svatyní boha Triglava, jenž na celém teritoriu náležel k hlavním uctívaným pohanským božstvům. Tato ústředí si vytvořila v rámci knížecí moci značně autonomní postavení a s ním musel panovník počítat. Teprve po úspěšné christianizaci a likvidaci pohanských svatyní došlo i v těchto centrech k posílení světské panovnické moci, a to nejen ve vztahu ke kněžím pohanského kultu, kteří byli odstraněni, ale i vůči představitelům samotných „protoměstských" center. Poměrně pozdě se v písemných pramenech setkáváme s kmenem Ránů, a to až v době, kdy se dostali do opozice vůči ostatním Veletům-Lu-ticům. Jádrem jejich „kmenového" území byl ostrov Rujana (Rügen) a jeho tvar i poloha s množstvím zálivů vhodných pro přístaviště přímo determinovaly způsob života Ránů a vedly je k mořeplavbě, námořnímu obchodu, ale také k pirátství a námořním vojenským výpravám. Právě proto, že Pobaltští Slované vynikali v mořeplavbě a podařilo se jim vybudovat rozsáhlou síť opevněných obchodních center s přístavy na pobřeží Baltického moře od Bergen na Rujáně (Rügen), Meklenbursko-Přední Pomořansko, Německo.

#########info########

Všechny indicie podporují tvrzení, že Mieszko I Piast (*930 Poznan -+25.may 992 Poznan) a jeho druhá žena Oda (Ote) Von Haldesleben (*955 Haldesleben - + 1023 Pomerania) měli nejmladšího syna Lambert (*981 Poznan - +cca1030 Pomerania) . Jeho syn Zemuzil (Siemomysl) Piast, Duke of Pomerania (1005 -after 29.June 1046). A dále jeho synem byl Swantibor I Piast, Duke of Pomerania (*1040 East Pomerania Danzig - +1107 Stettin). S manželkou Anna měl známé tři děti - Swantopolk, Anna a Siemomysl.

Swantopolk byl zakladatelem linie pomořanských vévodů - Greifen.

Anna, narozená v roce 1075 ve Štětíně, byla provdána do Haličské větve vládnoucího rodu Rurikovců.

Siemomysl, nejmladší syn, byl otcem Swantobora, řečeného starší (1105 - 1173). Swantibor byl otcem Wartislava Ii Swantiborides, kastelána Štětína. Linie Swantiborides...

Ve 13. Století převládl v Pomořansku německý vliv. Konrad Swantiborides přechází do Prahy ke dvoru Přemysla Otakara Ii. Následně za své služby dostávají léno v Zápech u Prahy..... Následuje celá linie rodu že Stránky a Greifenfelsu až do současnosti...

###########

992 - umírá vévoda Polska Mieszek. Vlády se ujímá syn z prvního manželství Boleslav *967. V letech 992 až 994 matka Oda z rodu Haldensleben ve věku 37 až 39 let, se syny Mieszek 13 až 15 let, Lambert 11 až 13 let, byla vyhnána z Poznan. Prostřední syn se jménem Swantopolk * 980 umírá jako dítě. Ještě před smrtí otce. V roce 1023 Oda umírá. V roce 1033 Dietrich (Dytryk) syn Mieszka se na rok ujímá vlády v Polsku. 1034 je z Polska vyhnán. 1040 Mieszko a Lambert jsou již staří. Vlády v pomořansku se ujímá Zemozil (Siemomysl), syn Lamberta. Bojuje proti Kazimir Piast vevoda Polska. Postavení Čech, Polska a Pomořanska je stejně mocné v roce 1040. K roku 1000: Praha biskupství. Hnězdno už arcibiskupství. Kolberg biskupství. Rok 1046 Zemuzil vévoda Pomořanska - Kolberg, Břetislav vévoda Čech - Praha, Kazimír vévoda Polska - Hnězdno.

---

992 - Duke of Poland Mieszek dies. The son of Boleslav * 967's first marriage takes over the government. Between 992 and 994, Oda's mother of the Haldensleben family, aged 37 to 39, with her sons Mieszek 13 to 15, Lambert 11 to 13, was expelled from Poznan. A middle son named Swantopolk * 980 dies as a child. Before his father died. In 1023 Oda dies. In 1033 Dietrich (Dytryk) son of Mieszko took over the government in Poland for a year. 1034 is expelled from Poland. 1040 Mieszko and Lambert are old. Zemozil (Siemomysl), the son of Lambert, takes over the government in Pomerania. He fights against Kazimir Piast, Duke of Poland. The position of Bohemia, Poland and Pomerania is equally strong in 1040. By the year 1000: Prague diocese. Gniezno is already an archbishopric. Kolberg diocese. Year 1046 Duke of Pomerania - Kolberg, Břetislav Duke of Bohemia - Prague, Casimir Duke of Poland - Gniezno

Tree:

https://neatlinemaps.com/antiquemap/nl-00790-nova-illustrissimi-pri...

Świętobor (latinsky Suatobor) byl pomeranský vévoda z 11. a 12. století. Podle Gesta principum Polonorum kronikáře Galluse Anonyma byl příbuzným polského krále Boleslava III Wrymoutha. V jednom konkrétním případě byl Świętobor uvězněn svými rivaly a Bolesław se vydal s vojenskou pomocí pro Świętobóra. Než však Boleslavova výprava dorazila na místo určení, byl Świętobór osvobozen a královy síly se otočily a vrátily se domů.

Jelikož historické prameny o něm nic jiného neuvádějí, zbývající informace o Świętobóru sestávají ze spekulací. Historici předpokládají, že byl vládcem části Západního Pomořanska a potomkem Siemomysla z Pomořanska a příbuzným Świętopełka, vévody Pomořanska. Moderní historici předpokládají, že Siemomysł byl potomkem Świętopełka Mieszkowic nebo Mieszko Mieszkowic.

https://cs.qaz.wiki/wiki/Henry_(Obotrite_prince)

Henry (před 1066–22. Března nebo 7. června 1127) byl obotritský princ nebo král (1093–1127) z rodu Nakonidů ; byl současníky považován za „krále Slovanů“ ( rex Slavorum ). Obotritská říše dosáhla své největší oblasti během Henryho vlády, sahající od Labe k Odře a od Havellandu k Baltskému moři .

Henry byl druhým synem obotritského prince Gottschalka , křesťana, který byl zabit v pohanském povstání v roce 1066, a Sigrida Svendsdattera ; Henry a jeho nevlastní bratr Budivoj byli následně vychováváni v Dánsku a Lüneburgu . Obotritské země přešly na vůdce povstání, pohanského Kruta . Zatímco Henry zůstal pasivní, sasko podporovaný Budivoj byl zabit Krutem v Plönu . Jakmile Kruto dosáhl stáří, byl donucen bránit se před invazí Henryho s dánskou podporou v roce 1090. Kruto nemohl zabránit Henrymu v pronásledování a plenění wagrijského pobřeží. Kruto pod tlakem souhlasilo, že se s Henrym setká a v roce 1093 mu poskytne část Obotritské říše. Ačkoli Kruto plánoval během návštěvy zavraždit Henryho, Henrymu se podařilo Kruta zabít za pomoci Krutovy manželky Slaviny. Henry, který se oženil s vdovou, vedl slovansko-saskou armádu k vítězství v bitvě u Schmilau v roce 1093. Podle Helmolda záře zapadajícího slunce bránila Slovanům v bitvě.

Místo Mecklenburgu si Henry vybral za své bydliště Liubice poblíž místa pozdějšího Lübecku . To byl vybrán, protože jeho blízkosti Wagri , na obodrité správné, a Polabians . Henry zůstal v dobrém vztahu se svými dánskými a saskými sousedy, zejména s vévodou Lotharem von Supplinburg a Adolfem I. z Holštýnska . Pozval do Liubic zahraniční obchodníky, zejména Sasky . Helmold z Bosau uvedl, že Henry povzbudil své poddané, aby se zapojili do zemědělství . Princ povolil ražbu mincí zobrazujících zeď a věž na jedné straně a dvojitý kříž na druhé straně.

Helmold zaznamenává Henryho jako kampaň proti Rani , Kissini , Circipani , Liutizi a Western Pomeranians , aby jim poskytli přítok. Byl donucen bránit se proti překvapenému námořnímu útoku pohanského Raniho z Rugie ca. 1100; poté, co byl posílen holsaskými Sasy, přinutil Henry Raniho vzdát hold. V zimě 1123/24 a 1124/25 Henry vedl výpravy proti Rani poté, co zabili jeho syna Woldemara a odmítli vzdát hold. Henry vedl během první kampaně 2 000–6 000 mužů; Sasové z Holsteinu a Stormarnu pochodovali po boku svých slovanských vojsk. První zimní kampaň skončila, když kněží Rani vzdali nesmírnou poctu. Druhá kampaň byla koordinována s vévodou Lotharem ze Saska. Henry také potlačil vzpoury Brisani a Hevelli v zimě 1100/01. Zatímco Henry měsíc obléhal Havelberg , jeho syn Mistue vyplenil sousední Linones s 200 Sasy a 300 Slovany.

Křesťan, Henry, nechal ve svém zámku postavit kapli a také kostel v kolonii obchodníků. S ohledem na pohanskou vzpouru z roku 1066 Henry nevnucoval křesťanství svým poddaným, kteří zůstali převážně pohanskými. V roce 1126 přišel Vicelin do Liubic a požádal Henryho o svolení kázat křesťanství mezi Slovany. Po obdržení Henryho podpory se Vicelin vrátil do Saska, aby se připravil na misijní výpravu. Henry poskytl slovanským národům svobodu praktikovat své pohanství a on sám a jeho dvůr byli jedni z mála křesťanů na jeho území. Během nepřítomnosti misionáře Henry zemřel a byl pohřben v Lüneburgu , ačkoli Helmold o způsobu jeho smrti mlčí.

Východní kmeny jako Hevelli a Liutizi využili Henryho smrti k uplatnění své nezávislosti. Henryho starší synové, Woldemar a Mstivoj (1127), ho předali. Jeho mladší synové, Canute a Sventipolk (také Svatopluk nebo Zwentibold), bojovali o jejich dědictví. Když byl v roce 1128 zabit Canute v Lütjenburgu , Sventipolku se podařilo ovládnout celou zemi. Vicelinus nakonec poslal kněze do Liubic, ale poté, co je Rani dobyli a zničili, uprchli kněží do Faldera ( Neumünster ). Sventipolk byl zabit ve stejném roce a jeho syn Swineke byl zabit v roce 1129 v Ertheneburgu na Labi . Císař Lothair III udělil v roce 1129 Canute Lavardovi titul „Král Obotritů“ , ale ten byl zavražděn v roce 1131. Obotritská říše byla nakonec rozdělena mezi pohany Niklota a Pribislava .

Prameny Thompson, James Westfall (1928). Feudální Německo, svazek II . New York: nakladatelství Frederick Ungar. Herrmann, Joachim (1970). Die Slawen v Německu . Berlín: Akademie-Verlag GmbH. str. 530.

About Świętobor pomorski Piast, książę (Polski)

https://pl.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awi%C4%99tobor_(ksi%C4%85%C5%BC%C4%99_pomorski)

https://en.wikipedia.org/wiki/Siemomys%C5%82,_Duke_of_Pomerania

https://www.academia.edu/36144807/Arch%C3%A4ologische_Zeugen_der_er... record