Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia

public profile

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia's Geni Profile

Share your family tree and photos with the people you know and love

  • Build your family tree online
  • Share photos and videos
  • Smart Matching™ technology
  • Free!

Boleslaw of Bohemia

English (default): Boleslaw, Czech: Kníže Boleslav I., Polish: Książę Bolesław I Srogi of Bohemia, German: Fürst Boleslav I. von Böhmen
Also Known As: "Bolesław I Okrutny"
Birthdate:
Birthplace: Bohemia (Böhmen), Hlavní město Praha, Prague, Czechia (Czech Republic)
Death: July 15, 972 (60-69)
Bohemia (Böhmen), Hlavní město Praha, Prague, Czechia (Czech Republic)
Immediate Family:

Son of Vratislaus I, duke of Bohemia and Drahomira of Stodor
Husband of Biagota Przemyslavna
Father of Boleslaus II, duke of Bohemia; Mlada Přemyslovna Przemyślid; Doubravka of Bohemia and Strachkwas Christ. Przemyślid
Brother of Wenceslaus I, duke of Bohemia and Strezislava the Pretty

Occupation: Český kníže, Hertig, Hertug, of Bohemia
Managed by: Private User
Last Updated:

About Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia

-http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia

-http://fmg.ac/Projects/MedLands/BOHEMIA.htm#BoleslavIdied973976B
BOLESLAV of Bohemia, son of VRATISLAV I Duke of the Bohemians & his wife Drahomira ze Stodor ([908/10]-15 Jul [967]). The Chronica Boemorum names "Wincezlaum…et Bolezlaum" sons of Wratislav and Dragomir[27]. His birth date range is estimated from the birth date of his second son and the estimated birth date of Boleslav's older brother. "Bolezlav" is named as younger brother of "Vencezlaum" in the Vita Vencezslavi, which specifies that he was "mentis perversitate et actuum qualitate execrandus, diabolico tactu instinctus"[28]. He succeeded in 935, after murdering his brother, as BOLESLAV I "der Grausame" Duke of the Bohemians. His accession marked the start of a period of hostile relations with the empire until Otto I King of Germany forced Duke Boleslav to pay tribute fourteen years later, and placed him, according to Thietmar, "in the custody of his brother Heinrich Duke of Bavaria"[29]. The Bohemians helped King Otto to defeat the Hungarians at Lechfeld near Augsburg in 955, and afterwards crossed the Carpathian mountains and occupied Krakow and Silesia[30]. In 965, Duke Boleslav formed an alliance with Mieszko I Prince of Poland, confirmed by the marriage of the latter to Boleslav's daughter[31]. The Chronica Boemorum records the death of Boleslav "967 Id Iul"[32]. The Cronica Principum Regni Boemiæ records the death in 967 of "Boleslaus Sacuus filius Wratislai"[33].

m BIAGOTA, daughter of ---. The Chronica Boemorum names "Ztrahquaz" as wife of Boleslav[34].

Duke Boleslav I & his wife had four children: 

http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020256&tree=LEO

Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 – 967 či 972) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslava. http://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.

Boleslaus I, Duke of Bohemia

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BB%...

http://www.thepeerage.com/p10132.htm#i101315



Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious. Sources

   * Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7
   * The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia.



was the Duke of Bohemia from 935 to 972.


http://de.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I._%28B%C3%B6hmen%29 Wikipedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3

Vorgänger

Wenzel Herzog von Böhmen 935-967 Nachfolger

Boleslav II.



Wiklopedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3


Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Boleslaus I of Bohemia From Wikipedia, the free encyclopedia

Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I. Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word. Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric. One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953. Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.

Sources

Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7 The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85



Boleslaus II the Pious (Czech: Boleslav II. Pobožný; ca. 920 – February 7, 999) was the duke of Bohemia from 972, a member of the Přemyslid dynasty.

The son of Boleslaw also called Boleslaus I and Biagota, Boleslaus II became Duke (or Prince) in on his father's death. Boleslaus maintained good relations with the Ottonian German kings, and in 975 supported Otto II during his civil war against Henry II, Duke of Bavaria. In 977, Boleslaus again attacked Bavaria, but on this occasion was barred from annexing any lands by Otto II.

Boleslaus' reign is most notable for the foundation of the diocese of Prague in 973. It was placed within the jurisdiction of the Archbishop of Mainz. In 982, Vojtech (later known as Saint Adalbert) was appointed to this position until he abandoned his primacy to lead a mission to the Old Prussians in 994. War between Poland and Bohemia was continual in this period and by 990 Boleslaus had occupied Silesia.

On September 28, 995, Boleslaus and his confederate Vršovci stormed Libice in southern Bohemia and massacred Slavník's dynasty. This clan had been the main rival of Přemyslid power in Bohemia. Boleslaus' brutal triumph ensured the unity of Bohemia under a single ruler.

Boleslaus was succeeded by, Boleslaus, his eldest son by his first wife, Adiva, daughter of Edward the Elder, King of England. His second son, Wenceslaus, died as an infant, but his two youngest sons, Jaromir and Oldrich, were both later dukes. Boleslaus' second wife was Emma of Melnik.

It is believed that he is an ancestor of U.S. Presidents George H. Bush and George W. Bush [1]



Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Also known as Boleslav 'the Cruel'

Borislav I 'the Cruel', Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 929. [thePeerage.com]


BOLESLAV THE CRUEL, Premyslid prince of Bohemia from 929, who established the basis of the medieval Czech state.

After instigating the murder of his elder brother, Prince Wenceslas I (St. Wenceslas), Boleslav became ruler of Bohemia. He made Prague the effective administrative centre of his domain, promoted the spread of Christianity, and added the territories of Moravia, Slovakia, and Silesia to his domain. After being attacked by the Holy Roman emperor Otto I (950), he was forced to recognize the German king as his suzerain. His feudal ties remained largely formal, however, and Bohemia was able to retain its autonomy. Several years later, Boleslav cooperated with Otto in combating the invasion of the Magyars and directed a Bohemian contingent against them at the Battle of Lechfeld (955).



Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.

Kilder: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.



Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to the Pope in Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge Magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965.She had married Gunther of Merseburg previously. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



See:

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia



Marriage (1): Ælfleda (Adiva) Princess of England

Marriage (2): Bozena or Biagota Duchess Of Bohemia



http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=:2755307&...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia



Według Wikipedii. : " Bolesław I Srogi (Bolesław I Okrutny; ur. po 903, zm. 15 lipca 972) – książę Czech od 935 (ewentualnie od 929) do 972 z dynastii Przemyślidów. Syn Wratysława I i Drahomiry, młodszy brat Wacława I Świętego; teść Mieszka I.

28 września 935 roku zausznicy Bolesława I zamordowali Wacława. Po objęciu rządów Bolesław zrzucił niemieckie zwierzchnictwo, jednak w 950 roku został zmuszony do uznania się trybutariuszem niemieckiego króla Ottona I Wielkiego.

Twórca organizacji grodowej w Czechach.

Spis treści

   1 Życie i działalność
   2 Data śmierci
   3 Małżeństwo i potomstwo
       3.1 Żona
       3.2 Potomstwo
   4 Wywód rodowodowy
   5 Bolesław I Okrutny w kulturze
   6 Zobacz też
   7 Przypisy
   8 Bibliografia

Życie i działalność

Bolesław urodził się jako młodszy syn Wratysława I i Drahomiry. W chwili śmierci ojca był małoletni; po usamodzielnieniu otrzymał dzielnicę u Pszowian. Wacław I Święty, książę Czech, był zwolennikiem Henryka I, króla Niemiec z dynastii saskiej; z kolei Bolesław sympatyzował z przeciwnikami tego ostatniego – Bawarami, Węgrami i Słowianami połabskimi.

28 września 935 roku (lub zdaniem części literatury sześć lat wcześniej) w grodzie Stará Boleslav w czasie uczty Wacław został zamordowany przez zauszników Bolesława. Kolejnym księciem został właśnie Bolesław. Jako pokutę za bratobójstwo postanowił przeznaczyć swojego syna Strachkwasa Chrystiana (urodzonego w dniu śmierci Wacława) do życia zakonnego.

Po objęciu władzy Bolesław odmówił płacenia trybutu Rzeszy, w wyniku czego doszło do kilkunastoletniej wojny z Ottonem I Wielkim, królem Niemiec. Ostatecznie jednak w 950 roku Bolesław został pokonany. Odnowiono zależność od Niemiec; jednak dyskusyjny pozostaje fakt, czy wznowiono płacenie trybutu, jaki Czechy uiszczały za panowania Wacława I.

W 955 roku Bolesław I wspierał wojska niemieckie w bitwie z Węgrami nad rzeką Lech (10 sierpnia) oraz w bitwie z Obodrzytami i Lucicami nad Rzeknicą (16 października).

Bolesław I zapewnił sobie praktycznie wyłączne panowanie na terenie Kotliny Czeskiej. Utrzymało się tam tylko jedno lokalne państewko rządzone przez Sławnikowiców – jednak władali nie jako niezależni władcy, lecz jedynie jako administratorzy terytorium kuřimsko-libickiego. Na terenach swojej domeny Bolesław zakładał grody, w których mianował swoich kasztelanów i osadzał wojskowe załogi. Wśród tych grodów były m.in. Litomierzyce, Mielnik, Boleslav, Kouřim, Doudleby, Práchen i Pilzno. Stworzenie organizacji grodowej pozwalało na regularny pobór podatków.

Rządy Bolesława I rozpościerały się poza środkowe Czechy, jednak zasięg jego panowania pozostaje dyskusyjny. Czescy badacze przyjmują, że państwo Przemyślidów za panowania Bolesława obejmowało Śląsk i część Małopolski. Jeśli chodzi o Morawy, to starsza czeska historiografia przyjmowała, że zostały opanowane przez Bolesława I po klęsce Węgrów nad rzeką Lech w 955 roku. Obecnie, pod wpływem badań archeologicznych, przyjmuje się, że Bolesław I zajął północne Morawy z Ołomuńcem, zaś południową część tej krainy Czesi zajęli w latach dziewięćdziesiątych X wieku[1].

Z powodu twardego postępowania wobec pozostałych czeskich książąt, a może też w związku z bratobójstwem, otrzymał przydomek Okrutny.

Istnieje pogląd, że na początku lat sześćdziesiątych X wieku Bolesław pozostawał w sojuszu z Wieletami, skierowanego przeciwko państwu Polan[2]. Jeżeli ten sojusz istniał, to został on rozerwany w 964 roku[3], kiedy to Bolesław zawarł porozumienie z polskim księciem Mieszkiem I. Porozumienie czesko-polskie zostało utwierdzone w 965 roku, kiedy to córka czeskiego księcia – Dobrawa – została wydana za polskiego władcę. We wrześniu 967 roku Bolesław wysłał zięciowi na pomoc oddziały, które pomogły Mieszkowi I w odniesieniu zwycięstwa nad Wolinianami i Wichmanem.

Bolesław I rozpoczął w Rzymie starania o utworzenie biskupstwa praskiego.

Podczas rządów Bolesława został założony pierwszy klasztor w Czechach. Był to żeński benedyktyński klasztor św. Jerzego na praskim zamku. Pierwszą ksienią została córka Bolesława – Mlada. Data śmierci

W źródłach panują rozbieżności co do daty śmierci Bolesława I. Kronikarz Kosmas z Pragi podał, że zmarł 15 lipca 967 roku[4]. Datę roczną kwestionuje się z następujących powodów:

   współczesny Bolesławowi I kronikarz Widukind z Korbei podaje, że ten we wrześniu 967 roku wspomagał swojego zięcia Mieszka I w bitwie z Wolinianami i Wichmanem,
   Kosmas mógł chcieć "uśmiercić" wcześniej Bolesława I, aby przypisać założenie biskupstwa praskiego wyłącznie jego synowi Bolesławowi II,
   w sazawskiej redakcji rękopisu Kosmasa (rękopis drezdeński) z przełomu XII i XIII wieku jako rok śmierci Bolesława I podany jest 972,
   Rocznik czeski z drugiej połowy XIII wieku, zdaniem badaczy czerpiący informację pośrednio z zaginionego najstarszego rocznika praskiego z końca X wieku, podaje, że Bolesław I zmarł w 972 roku.

Z tego powodu badacze uznają zasadniczo, że Bolesław I zmarł właśnie w 972 roku[5]. Małżeństwo i potomstwo Żona

Źródła nie zachowały informacji na temat żony Bolesława I Srogiego. Pojawiło się jednak kilka hipotez odnośnie jej osoby.

W kilku stanowiskach archeologicznych odkryto denary, wyglądające następująco: Na awersie znajduje się kaplica, w niej litery I SFER, w otoku imię Bolesława, na rewersie mamy wpisany w okrąg krzyż z dziewięcioma punktami, naokoło którego widnieje napis: BIAGOTACIIIX lub AGATOCAIIVX, BIAGOTA COIIVX[6]. Początkowo w czeskiej historiografii przeważał pogląd, że napis ten powinien brzmieć Biagota coniunx (Biagota małżonka), a jako że denary te miały pochodzić z czasów Bolesława I Srogiego – w Biagocie widziano żonę tego księcia. Ostatnio przeważa pogląd, że monety te pochodzą z czasów późniejszych, zaś słowo odczytywane jako coniunx należy odczytywać jako conduxit ("wydzierżawił", "jest dzierżawcą"); Wolfgang Hahn wysunął pogląd, że Biagota (Blahota) to imię męskie, które przypuszczalnie nosił mincerz[7]. Potomstwo

Źródła średniowieczna znają czworo dzieci Bolesława I Srogiego – byli nimi:

   Bolesław II Pobożny, zm. 7 lutego 999, książę Czech,
   Strachkwas Chrystian, ur. 28 września 935 (lub 929),
   Dobrawa (Dąbrówka), zm. 977, żona księcia polskiego Mieszka I,
   Mlada Maria.

Pojawiły się hipotezy, przypisujące temu władcy dwoje dalszych dzieci. Pierwszym dzieckiem miał być nieznany z imienia syn, który według relacji kronikarza Widukinda wraz z ojcem w 950 wystąpił przeciwko Ottonowi I Wielkiemu. Dawniej utożsamiano tego syna z Bolesławem II Pobożnym. Obecnie sporą popularnością cieszy się pogląd, że był to inny, najstarszy syn Bolesława I, zmarły jeszcze za panowania ojca. Zwolennikami tego poglądu są m.in. Jiři Sláma i Dušan Třeštík[8].

Pojawiła się też hipoteza, że córką Bolesława I Srogiego była Strzeżysława, żona Sławnika, księcia libickiego[9]. "




Masakr na Libici kvůli cizoložnici aneb Důsledky krevní msty při vyvraždění Slavníkovců
JINDŘICH KAČER

Ještě na konci 20. století vyprávěli čeští historici přesvědčivý příběh o tom, jak Přemyslovci nechali roku 995 vyvraždit mocný rod Slavníkovců, protože jim hrozil jako konkurence ve vládnutí. Jenže pak se ukázalo, že to bylo vše asi trochu jinak.

Pojďme si připomenout slavníkovský mýtus, který je dodnes na stránkách většiny českých učebnic a šíří se v našich krajích již od dob Františka Palackého. V roce 950 prohrál český kníže Boleslav I. (vládl 935–972) pod Novým hradem svůj čtrnáctiletý boj s římským králem Otou I. a byl donucen se mu poddat. Oslabilo ho to údajně natolik, že toho využil k posílení svých pozic ve východních Čechách jistý Slavník, kníže kmene Charvátů (v jiné verzi Zličanů) podrobeného dříve Přemyslovci. Tento Slavník se prý natolik roztahoval, že zabral kromě východních i velkou část jižních Čech (hrady Chýnov, Doudleby, Netolice, jak vypočítává kronikář Kosmas), takže jeho panství převyšovalo svou rozlohou i území ovládané samotným Boleslavem I.

Střet knížecích rodů
Slavník měl naštěstí za manželku Střezislavu, která snad pocházela z přemyslovského rodu, takže prozatím se vztahy mocných v české kotlině udržovaly v přátelském duchu. Dokonce i poté, co 18. března 981 Slavník odevzdal svou duši Bohu, mír zůstal zachován. Vlády se chopil jeho nejstarší syn Soběslav a o rok později se jeden z jeho mladších bratrů Vojtěch stal druhým pražským biskupem. Tím vstoupila na scénu nejznámější a nejdůležitější postava slavníkovských dějin.

Vztahy mezi oběma rody se prý začaly kazit kolem roku 987, když zemřela Přemyslovna Střezislava. Mladý kníže Soběslav už dříve provokativně razil na svých hradech Libice a Malín vlastní mince se svým jménem, čímž narušoval mincovní regál knížete Boleslava II. (vládl 972–999). Navíc se sám pražský biskup Vojtěch dostal s knížetem do ostrého sporu kvůli porušování několika závažných křesťanských zásad v české kotlině (mnohoženství, svatby kněžích, nedodržování půstu). Odešel proto nadvakrát do Říma a jednou dokonce vyhlásil nad Čechami klatbu.

Když odešel Vojtěch do Říma podruhé a jeho bratr Soběslav zrovna táhl v čele svého vojska na pomoc římskému králi Otovi III. proti polabským Slovanům, rozhodl se kníže Boleslav II. využít příležitosti, aby se vzpurnými Slavníkovci jednou provždy zatočil. Na svátek svého předchůdce svatého Václava, 28. září roku 995, poslal na Libici, hlavní sídlo Slavníkovců, české vojsko, které povraždilo čtyři přítomné Vojtěchovy bratry a Libici vypálilo do základů. Český kníže pak mohl zabrat jejich území a dokončit tak sjednocení mladého českého státu.

Nový příběh
Jednotlivé detaily slavníkovského příběhu do sebe tak hezky zapadají, že bylo opravdu těžké jeho celistvost narušit. Musíme si však uvědomit, že se pohybujeme v „temném“ 10. století, o němž máme zprávy natolik útržkovité, že v české kotlině můžeme jménem identifikovat v drtivé většině jen členy vládnoucího rodu. A najednou máme před sebou příběh dalšího mocného rodu? Předem můžeme napovědět, že za to může osobnost svatého Vojtěcha.

Na základě výzkumů některých historiků a archeologů, z nichž jmenujme především Michala Lutovského, Zdeňka Petráně a Dušana Třeštíka, vyrostl před námi zhruba na přelomu tisíciletí příběh nový, ne tolik kruciální pro chod českých dějin, přesto zajímavě popisující situaci v české kotlině v 10. století.

Říše Boleslavů
Ještě český kníže Václav (vládl 921–935) ovládal pravděpodobně pouze území středních Čech. Až po něm jeho bratr Boleslav I., jemuž dala historie kvůli bratrovraždě přízvisko Ukrutný, rozšířil svou moc na celou českou kotlinu. Rozdíl byl především ve velikosti vojska, kterým mohl disponovat. Zatímco střední Čechy mohly uživit nanejvýš několik desítek, možná pár stovek bojovníků, z produkce celých Čech už jich mohl mít několik tisíc.

Pak Boleslav ještě ovládl severní část Moravy s centrem v Olomouci, dále na východ Krakovsko a takzvané Červené Hrady. Víme jistě, že v Krakově sídlila česká posádka, v ostatních místech ji můžeme předpokládat. Tímto směrem vedla totiž důležitá obchodní stezka, po které proudilo zboží (většinou otroci) až z daleké Córdoby ovládané Araby. Její ochranu svěřil pak kníže společně s hrady Libicí, Malínem a dalšími jistému Slavníkovi, možná svému příbuznému, protože ho považoval za svého loajálního bojovníka, nikoliv konkurenta.

Krize Boleslavovy říše však nastala po smrti knížete, když se vlády ujal jeho stejnojmenný syn Boleslav II. Pobožný (vládl 972–999). Polský kníže Měšek (vládl 960–992) dobyl určitě Krakovsko a zřejmě i Moravu. Boleslavova moc se tak opět zúžila jen na českou kotlinu. A navíc nebohý kníže zhruba v roce 992 těžce onemocněl, zřejmě raněn záchvatem mrtvice a nemohl se zvednout z lůžka.

Co víme o Slavníkovcích
Naprostá většina našich zpráv o Slavníkovi, jeho ženě a synech pochází ze dvou legend o svatém Vojtěchovi (asi 956–997) sepsaných nedlouho po jeho smrti. Především z nich pak zprávy převzal na začátku 12. století kronikář Kosmas. Nikdo z nich ovšem nenazývá Slavníkův rod Slavníkovci – toto pojmenování pochází až od Františka Palackého z 19. století. Zatímco jiné významné rody, jako Vršovce, Munice či Těptice, kronikář Kosmas běžně jmenuje, o Slavníkovcích nepíše. Známe prostě Slavníka, jeho ženu Střezislavu, dále pak jejich syny Soběslava a Vojtěcha a další čtyři syny zavražděné na Libici jen ve zmínce pod jménem Pobraslav, Pořej, Spytimír a Čáslav (možná po něm bylo pojmenováno město). Posledním pak je Slavníkův nemanželský syn Radim (Gaudentius), jenž věrně doprovázel Vojtěcha na jeho životní pouti a stal se prvním arcibiskupem hnězdenským. A to je vše. Pouhé dvě generace rodu, z nějž historici učinili vládnoucí rod knížecí.

Dejme však slovo opatovi Brunovi z Querfurtu, jenž je autorem druhé legendy o svatém Vojtěchovi: „Vojtěchův otec byl vznešený a velmi mocný, jeho država byla netknutá a majetek rozlehlý. Měl dostatek pozemských statků, spoustu poddaných lidí, dům plný zlata a stříbra, v němž hlučela početná čeleď. Ačkoli byl pánem země, přece nebyl nijak zvláštní člověk; zřídka se modlil, ale domovem u něho bylo vlídné milosrdenství, nedbal o cudnost, ale štědře se staral o chudé. Matka Vojtěcha byla ze slavného slovanského rodu, velmi urozená, spjatá důstojným sňatkem s důstojným manželem…“

Správci, nebo příbuzní?
Právě od Bruna pochází domněnka o rozlehlém Slavníkově panství a převeliké moci. Jenže Bruno nemohl znát poměry v českém knížectví a není pochyb o tom, že Slavník spravoval velké území a byl to bohatý velmož. Kosmas pak jeho bohatství ještě zveličil. Matoucí označení „pán země“ (dominus terrae) však neznačí samostatného vládce. Do jisté míry však můžeme odvodit příbuzenství s Přemyslovci, protože jistý řezenský mnich Kristián byl pravděpodobně bratrem vládnoucího Boleslava II. a nazval Vojtěcha ve svém zanechaném textu „nepos carissime“– nejdražší synovče. Jenže slovo nepos může vyjadřovat i jiný příbuzenský vztah. Je tedy otázkou, jestli pocházela z přemyslovského rodu Slavníkova manželka Střezislava, nebo naopak Slavník sám byl z nějaké vedlejší přemyslovské větve. To už jsou ale spekulace.

Důležité je, že Boleslav I. Slavníkovi věřil, proto mu svěřil do správy území kolem hlavní obchodní stezky. Když pak Slavník roku 981 zemřel, převzal ono území nejstarší syn Soběslav. Koncem osmdesátých let přišla krize, ne však kvůli smrti Střezislavy (987), ale spíš kvůli útokům Poláků. O nějakém soupeření Přemyslovců a Slavníkovců však nemáme žádné přímé zprávy a dokonce ani indicie. Zato máme zprávy o tom, jak byl Vojtěch nespokojen s poměry v Čechách. Mimo jiné kritizoval i obchod s otroky. Útočil tím ovšem na nejdůležitější zdroj přemyslovského bohatství, což bylo Boleslavovi II. hodně nepříjemné.

Ochrana cizoložnice
Dostáváme se k jádru příběhu spojeného s biskupem Vojtěchem. Tezi o tom, že s libickým vražděním přímo souvisí jeho příhoda s cizoložnicí, přinesl uznávaný medievalista Dušan Třeštík.

Jistá urozená žena se provdala za vlivného příslušníka některého z mocných rodů, snad Vršovců. Byla mu však nevěrná s jakýmsi klerikem a jednoho dne se na to přišlo. Žena si uvědomila, že je zle a přiběhla s pláčem za biskupem. Takový přečin se tehdy trestal smrtí. Biskup Vojtěch ji přijal pod svou ochranu, udělil jí církevní azyl a ukryl v klášteře sv. Jiří na Hradčanech. Dušan Třeštík se domnívá, že onen klerik, s nímž byla žena nevěrná, patřil k biskupovým mladým žákům. Možná i proto chtěl Vojtěch vzít jeho hřích na sebe a hrdě se postavit proti příbuzným zhrzeného manžela. Je zvykem, že mučedníci na sebe berou hříchy jiných. To mu naštěstí rozumně rozmluvil probošt Vilik. Vojtěch přesto vyšel ven a za nevěrnou ženu se postavil. Jenže Vršovci (?) tvrdě požadovali její vydání. Biskup rázně odmítl a řekl jim, ať ho raději zabijí. Jenže uražení příbuzní nechtěli a nemohli zabít biskupa, proto mu začali vyhrožovat, že se pomstí na jeho bratrech, jejich ženách, dětech a majetku. Tím se odvolali na zákon krevní msty, v kmenové společnosti obvyklý. Za činy jakéhokoliv člověka nesl odpovědnost celý rod.

Už nepomohlo, že mezitím jakýsi zrádce vyvedl cizoložnici z kláštera a vydal ji do rukou manžela. Ten se zdráhal setnout jí hlavu, až to za něj učinil nějaký obyčejný pacholek, který byl poblíž. Biskup Vojtěch nedlouho poté odešel i s nevlastním bratrem Radimem do Říma.

Msta na bratrech
Tím se dostáváme do kritického roku 995, kdy senior Vojtěchova rodu Soběslav hodlal vytáhnout na pomoc králi Otovi III. proti Luticům. Netáhl ovšem v čele vlastního vojska, jak se domnívali dříve historikové, ale pouze zařadil svoji družinu do vojska Boleslavova. Sám kníže byl těžce nemocen, takže na výpravu osobně vytáhnout nemohl, ale podle Bruna z Querfurtu dal Soběslavovi záruku, že až do návratu ochrání jeho bratry a majetek před nepřáteli. Jenže kníže slovo nedodržel. „[Vojt%C4%9Bchovi bratři] uvěří tedy přísaze; nač by ji křesťané dávali, kdyby v ní křesťanští bratři křesťana Vojtěcha nespatřovali záruku míru? Lid svobodně chodil po polích, po daném slibu nemyslel na boj. I hrad velmi blízký záhubě se cítí bezpečný. Avšak tu náhle přišli nepřátelé, rozprášili lid a oblehli hrad. V pátek, o vigilii převzácného mučedníka Václava (28. září), začali boj, a i v sám sváteční den bojovně pokračovali v obléhání. Nic nebylo platno, že obyvatelé hradu žádali, aby se světil sváteční den, ti zvenčí proti nim vrhali pyšná slova: ,Je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav.’ Později, třebaže se zmocnili hradu, stihl je za jízlivá slova trest. Neboť mečem obyvatel hradu padlo ten den mnoho nepřátelských hlav a všichni, kdo byli při tom, buď odpočívají mrtvi, nebo oslepli a rozprášeni bídně žijí. Pobořený hrad podlehl místní válce, rodiny byly roztrhány bědným vyhnanstvím, všechny statky padly do rukou nepřátel … čtyři bratři svatého muže, udatní v boji a neznající, co je ústup, na radu klerika Radly zahodili zbraně, jež málo zmohly a uchýlivše se do kostela, přijali smrt potupnou v lidských očích, touž smrt, která se v boji pokládá za krásnou.“

Byli to ti stejní nepřátelé, kteří před nedávnem přísahali, že se pomstí na Vojtěchových bratřích? Nemůžeme říct s jistotou, že zaútočili právě Vršovci, ale téměř jistě to nebyl nebohý Boleslav II.

Vina Boleslava II.
Kníže totiž v té době ležel pravděpodobně s těžkou nemocí na lůžku a provinil se hlavně tím, že majetek a životy příslušníků Slavníkova rodu neochránil, přestože to slíbil. Možná kvůli nemoci nemohl nic dělat, nebo zkrátka nechtěl, snad pro spory s Vojtěchem. Právě tuhle vinu mu soudobí legendisté nevybíravě předhazují. Moderní historici ovšem Boleslava přímo obviňují z rozpoutání celého incidentu. Jenže Boleslav neměl nejmenší důvod se Soběslavovým bratrům mstít.

Příběh o krevní mstě je tedy jistě zajímavý, ale v české kotlině 10. století zřejmě nijak neobvyklý. Kdyby zavraždění nebyli shodou okolností příbuzní svatého Vojtěcha, pravděpodobně bychom dnes o libickém vraždění vůbec nevěděli.

__________________________________

Další literatura:

Lutovský, Michal – Petráň, Zdeněk: Slavníkovci, Praha 2004

Třeštík, Dušan: Proč byli vyvražděni Slavníkovci, in: Slavníkovci v českých dějinách, Kutná Hora 2007

Žemlička, Josef: Čechy v době knížecí, Praha 1997


O Boleslavovi I.Przemyslovi češtině (čeština)

http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020256&tree=LEO

Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 – 967 či 972) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslava. http://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.

Boleslaus I, Duke of Bohemia

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BB%...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia http://www.thepeerage.com/p10132.htm#i101315


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious. Sources

   * Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7
   * The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia.



was the Duke of Bohemia from 935 to 972.


http://de.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I._%28B%C3%B6hmen%29 Wikipedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3

Vorgänger

Wenzel Herzog von Böhmen 935-967 Nachfolger

Boleslav II.



Wiklopedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3


Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Boleslaus I of Bohemia From Wikipedia, the free encyclopedia

Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I. Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word. Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric. One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953. Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.

Sources

Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7 The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85



Boleslaus II the Pious (Czech: Boleslav II. Pobožný; ca. 920 – February 7, 999) was the duke of Bohemia from 972, a member of the Přemyslid dynasty.

The son of Boleslaw also called Boleslaus I and Biagota, Boleslaus II became Duke (or Prince) in on his father's death. Boleslaus maintained good relations with the Ottonian German kings, and in 975 supported Otto II during his civil war against Henry II, Duke of Bavaria. In 977, Boleslaus again attacked Bavaria, but on this occasion was barred from annexing any lands by Otto II.

Boleslaus' reign is most notable for the foundation of the diocese of Prague in 973. It was placed within the jurisdiction of the Archbishop of Mainz. In 982, Vojtech (later known as Saint Adalbert) was appointed to this position until he abandoned his primacy to lead a mission to the Old Prussians in 994. War between Poland and Bohemia was continual in this period and by 990 Boleslaus had occupied Silesia.

On September 28, 995, Boleslaus and his confederate Vršovci stormed Libice in southern Bohemia and massacred Slavník's dynasty. This clan had been the main rival of Přemyslid power in Bohemia. Boleslaus' brutal triumph ensured the unity of Bohemia under a single ruler.

Boleslaus was succeeded by, Boleslaus, his eldest son by his first wife, Adiva, daughter of Edward the Elder, King of England. His second son, Wenceslaus, died as an infant, but his two youngest sons, Jaromir and Oldrich, were both later dukes. Boleslaus' second wife was Emma of Melnik.

It is believed that he is an ancestor of U.S. Presidents George H. Bush and George W. Bush [1]



Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Also known as Boleslav 'the Cruel'

Borislav I 'the Cruel', Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 929. [thePeerage.com]


BOLESLAV THE CRUEL, Premyslid prince of Bohemia from 929, who established the basis of the medieval Czech state.

After instigating the murder of his elder brother, Prince Wenceslas I (St. Wenceslas), Boleslav became ruler of Bohemia. He made Prague the effective administrative centre of his domain, promoted the spread of Christianity, and added the territories of Moravia, Slovakia, and Silesia to his domain. After being attacked by the Holy Roman emperor Otto I (950), he was forced to recognize the German king as his suzerain. His feudal ties remained largely formal, however, and Bohemia was able to retain its autonomy. Several years later, Boleslav cooperated with Otto in combating the invasion of the Magyars and directed a Bohemian contingent against them at the Battle of Lechfeld (955).



Norsky:

Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.

Kilder: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.

-
překlad-česky:

Boleslav „Krutý“ nebo „Zuřivý“ byl vévodou českým v letech 929 až 967. Jeho bratr Venceslaus musel slavnostně uznat svrchovanost Německa nad Čechami, když tam král Jindřich I. v roce 929 provedl vítěznou kampaň. Ale poté, co Boleslav v roce 935 zavraždil svého bratra a sám se stal českým vévodou, byla země krátce osvobozena od tohoto jha. Již v roce 950 se však musel znovu poddat a vzdát hold Ottu I.

Zdroje: Tore Nygaard

Prameny: Mogens Bugge: Naši předkové, č. 27. Bent a Vidar Billing Hansen: Předkové rodiny Rosensverds, strany 80, 82.



Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to the Pope in Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge Magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965.She had married Gunther of Merseburg previously. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



See:

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia



Marriage (1): Ælfleda (Adiva) Princess of England

Marriage (2): Bozena or Biagota Duchess Of Bohemia



http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=:2755307&...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia



Według Wikipedii. : " Bolesław I Srogi (Bolesław I Okrutny; ur. po 903, zm. 15 lipca 972) – książę Czech od 935 (ewentualnie od 929) do 972 z dynastii Przemyślidów. Syn Wratysława I i Drahomiry, młodszy brat Wacława I Świętego; teść Mieszka I.

28 września 935 roku zausznicy Bolesława I zamordowali Wacława. Po objęciu rządów Bolesław zrzucił niemieckie zwierzchnictwo, jednak w 950 roku został zmuszony do uznania się trybutariuszem niemieckiego króla Ottona I Wielkiego.

Twórca organizacji grodowej w Czechach.

Spis treści

   1 Życie i działalność
   2 Data śmierci
   3 Małżeństwo i potomstwo
       3.1 Żona
       3.2 Potomstwo
   4 Wywód rodowodowy
   5 Bolesław I Okrutny w kulturze
   6 Zobacz też
   7 Przypisy
   8 Bibliografia

Życie i działalność

Bolesław urodził się jako młodszy syn Wratysława I i Drahomiry. W chwili śmierci ojca był małoletni; po usamodzielnieniu otrzymał dzielnicę u Pszowian. Wacław I Święty, książę Czech, był zwolennikiem Henryka I, króla Niemiec z dynastii saskiej; z kolei Bolesław sympatyzował z przeciwnikami tego ostatniego – Bawarami, Węgrami i Słowianami połabskimi.

28 września 935 roku (lub zdaniem części literatury sześć lat wcześniej) w grodzie Stará Boleslav w czasie uczty Wacław został zamordowany przez zauszników Bolesława. Kolejnym księciem został właśnie Bolesław. Jako pokutę za bratobójstwo postanowił przeznaczyć swojego syna Strachkwasa Chrystiana (urodzonego w dniu śmierci Wacława) do życia zakonnego.

Po objęciu władzy Bolesław odmówił płacenia trybutu Rzeszy, w wyniku czego doszło do kilkunastoletniej wojny z Ottonem I Wielkim, królem Niemiec. Ostatecznie jednak w 950 roku Bolesław został pokonany. Odnowiono zależność od Niemiec; jednak dyskusyjny pozostaje fakt, czy wznowiono płacenie trybutu, jaki Czechy uiszczały za panowania Wacława I.

W 955 roku Bolesław I wspierał wojska niemieckie w bitwie z Węgrami nad rzeką Lech (10 sierpnia) oraz w bitwie z Obodrzytami i Lucicami nad Rzeknicą (16 października).

Bolesław I zapewnił sobie praktycznie wyłączne panowanie na terenie Kotliny Czeskiej. Utrzymało się tam tylko jedno lokalne państewko rządzone przez Sławnikowiców – jednak władali nie jako niezależni władcy, lecz jedynie jako administratorzy terytorium kuřimsko-libickiego. Na terenach swojej domeny Bolesław zakładał grody, w których mianował swoich kasztelanów i osadzał wojskowe załogi. Wśród tych grodów były m.in. Litomierzyce, Mielnik, Boleslav, Kouřim, Doudleby, Práchen i Pilzno. Stworzenie organizacji grodowej pozwalało na regularny pobór podatków.

Rządy Bolesława I rozpościerały się poza środkowe Czechy, jednak zasięg jego panowania pozostaje dyskusyjny. Czescy badacze przyjmują, że państwo Przemyślidów za panowania Bolesława obejmowało Śląsk i część Małopolski. Jeśli chodzi o Morawy, to starsza czeska historiografia przyjmowała, że zostały opanowane przez Bolesława I po klęsce Węgrów nad rzeką Lech w 955 roku. Obecnie, pod wpływem badań archeologicznych, przyjmuje się, że Bolesław I zajął północne Morawy z Ołomuńcem, zaś południową część tej krainy Czesi zajęli w latach dziewięćdziesiątych X wieku[1].

Z powodu twardego postępowania wobec pozostałych czeskich książąt, a może też w związku z bratobójstwem, otrzymał przydomek Okrutny.

Istnieje pogląd, że na początku lat sześćdziesiątych X wieku Bolesław pozostawał w sojuszu z Wieletami, skierowanego przeciwko państwu Polan[2]. Jeżeli ten sojusz istniał, to został on rozerwany w 964 roku[3], kiedy to Bolesław zawarł porozumienie z polskim księciem Mieszkiem I. Porozumienie czesko-polskie zostało utwierdzone w 965 roku, kiedy to córka czeskiego księcia – Dobrawa – została wydana za polskiego władcę. We wrześniu 967 roku Bolesław wysłał zięciowi na pomoc oddziały, które pomogły Mieszkowi I w odniesieniu zwycięstwa nad Wolinianami i Wichmanem.

Bolesław I rozpoczął w Rzymie starania o utworzenie biskupstwa praskiego.

Podczas rządów Bolesława został założony pierwszy klasztor w Czechach. Był to żeński benedyktyński klasztor św. Jerzego na praskim zamku. Pierwszą ksienią została córka Bolesława – Mlada. Data śmierci

W źródłach panują rozbieżności co do daty śmierci Bolesława I. Kronikarz Kosmas z Pragi podał, że zmarł 15 lipca 967 roku[4]. Datę roczną kwestionuje się z następujących powodów:

   współczesny Bolesławowi I kronikarz Widukind z Korbei podaje, że ten we wrześniu 967 roku wspomagał swojego zięcia Mieszka I w bitwie z Wolinianami i Wichmanem,
   Kosmas mógł chcieć "uśmiercić" wcześniej Bolesława I, aby przypisać założenie biskupstwa praskiego wyłącznie jego synowi Bolesławowi II,
   w sazawskiej redakcji rękopisu Kosmasa (rękopis drezdeński) z przełomu XII i XIII wieku jako rok śmierci Bolesława I podany jest 972,
   Rocznik czeski z drugiej połowy XIII wieku, zdaniem badaczy czerpiący informację pośrednio z zaginionego najstarszego rocznika praskiego z końca X wieku, podaje, że Bolesław I zmarł w 972 roku.

Z tego powodu badacze uznają zasadniczo, że Bolesław I zmarł właśnie w 972 roku[5]. Małżeństwo i potomstwo Żona

Źródła nie zachowały informacji na temat żony Bolesława I Srogiego. Pojawiło się jednak kilka hipotez odnośnie jej osoby.

W kilku stanowiskach archeologicznych odkryto denary, wyglądające następująco: Na awersie znajduje się kaplica, w niej litery I SFER, w otoku imię Bolesława, na rewersie mamy wpisany w okrąg krzyż z dziewięcioma punktami, naokoło którego widnieje napis: BIAGOTACIIIX lub AGATOCAIIVX, BIAGOTA COIIVX[6]. Początkowo w czeskiej historiografii przeważał pogląd, że napis ten powinien brzmieć Biagota coniunx (Biagota małżonka), a jako że denary te miały pochodzić z czasów Bolesława I Srogiego – w Biagocie widziano żonę tego księcia. Ostatnio przeważa pogląd, że monety te pochodzą z czasów późniejszych, zaś słowo odczytywane jako coniunx należy odczytywać jako conduxit ("wydzierżawił", "jest dzierżawcą"); Wolfgang Hahn wysunął pogląd, że Biagota (Blahota) to imię męskie, które przypuszczalnie nosił mincerz[7]. Potomstwo

Źródła średniowieczna znają czworo dzieci Bolesława I Srogiego – byli nimi:

   Bolesław II Pobożny, zm. 7 lutego 999, książę Czech,
   Strachkwas Chrystian, ur. 28 września 935 (lub 929),
   Dobrawa (Dąbrówka), zm. 977, żona księcia polskiego Mieszka I,
   Mlada Maria.

Pojawiły się hipotezy, przypisujące temu władcy dwoje dalszych dzieci. Pierwszym dzieckiem miał być nieznany z imienia syn, który według relacji kronikarza Widukinda wraz z ojcem w 950 wystąpił przeciwko Ottonowi I Wielkiemu. Dawniej utożsamiano tego syna z Bolesławem II Pobożnym. Obecnie sporą popularnością cieszy się pogląd, że był to inny, najstarszy syn Bolesława I, zmarły jeszcze za panowania ojca. Zwolennikami tego poglądu są m.in. Jiři Sláma i Dušan Třeštík[8].

Pojawiła się też hipoteza, że córką Bolesława I Srogiego była Strzeżysława, żona Sławnika, księcia libickiego[9]. "
------------------------------

http://aba.wz.cz/zprava_ibrahim_ibn_jakuba_o_slovanech.php

Zpráva Ibráhíma ibn Jákúba o Slovanech a říši Boleslava I. ( po r. 965 )

Ibráhím ibn Jákúb byl žid z Pyrenejského poloostrova. Stal se členem výpravy córdóbského chalífy al-Hakama II.k císaři Otovi I. Během své cesty zapisoval cenné informace o politických poměrech Slovanů a zejména pak informace, i když poněkud nadsazené, o hospodářském a sociálním obraze Čechy a zejména Prahy jako centra knížete Boleslava I. Jeho zpráva ( bohužel ne originál ) se našla v ;sedmdesátých letech 19.století v Istanbulu, když byl objeven rukopis Kniha cest a poznání od slavného arabsko-španělského geografa Abú Obaida al-Bakrího. Ibráhím ibn Jákúb, žid, pravil: Země Slovanů táhnou se od moře Syrského1) až k Oceánu směrem sevrním2) .Některé kmeny ze severu zmocnily se však jejich (tj. slovanských) zemí a setrvávají až do nynějška mezi nimi. Mezi Slovany jsou četné kmeny rozdílné od sebe. V dávných dobách byli sjednoceni pod jedním králem, jehož titul byl Máchá 3). Ten byl z kmene, zvaného Velítábá 4) a tento kmen je u nich ve velké vážnosti. Pak se však dostali mezi sebou do rozepří a zanikl jejich (dřívější) řád. Jejich kmeny utvořili různé skupiny a nad každým kmenem vládne zvláštní král. Nyní mají čtyři krále: krále Bulharů, krále Bújislava5), vládce Frága, Bújima a Kráková6), dále krále Meško7), vládce severu a Nákúna8) na nejzazším severu. Se zemí Nákúna sousedí na západě Saksún a částMarmánu9). V jeho zemích je lacino a jsou bohaté na koně, kteří jsou odtud vyváženi do jiných zemí. O Čechách a Praze hovoří Obájím takto: A co se týče země Bújislava, tedy její délka od města Frága až k městu Kráková rovná se cestě tří týdnů a hranicí po celé délce se zemí Turků10). Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím.A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyváží od nich otroky, cín a různé kožišiny. Jejich země je nejlepší zení severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírat11) tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní a dále za tento kírát deset slepic. V městě Frága vyrábí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemí. V zemi Bújima zhotovují se též lehké šátky z tenké tkaniny v podobě síťky, které neslouží k ničemu. Cena těchto je u nich stálá: 10 šátků za jeden kŕát. Jimi obchodují a provádějí směnu mezi sebou. to je jejich jmění a hodnota všech věcí, za ně získávají pšenici, mouku12), koně, zlato, stříbro a všechno ostatní. Zvláštní je, že obyvatelé země Bújima jsou snědí, černých vlasů, zatímco světlý typ je u nich řídký. Dále praví Ibráhím ibn Jákúb o Slovanech všeobecně: Slované jsou vcelku odvážní a stateční a kdyby nebyli roztříštění na množství kmenů a oddělených skupin, žádný národ by je nezdolal silou. Obývají země nejbohatší co do úrodnosti a nejvíce zásobené potravinami. Slované se pilně věnují zemědělství a výrobě věcí nutných pro obživu a převyšují v tom všechny ostatní národy severu. Jejich zboží jde po zemi i moři do Ruska a Cařihradu. V žádné ze severských zemí nevzniká hlad následkem nedostatku deště a z trvalého nahromadění vod. Sucho není u nich zhoubné, neboť nikdo, kdo tím je postižen, se jej nebojí pro dostatečnou vlhkost jejich zemí a velkou zimu. Sadbu provádějí ve dvou ročních obdobích, v létě a na jaře a mají dvojí žně. Nejvíce se pěstuje proso. Zima je u nich zdravá, i když velmi silná, horko však je pro ně zhoubné. Neodvažují se proto podnikat cestu do země Lankobardíja13) pro sílu tamějších veder, které způsobují, že hynou. Mezi Slovany jsou všeobecně rozšířeny dvě choroby, takže jen málokdo je jedné z nich ušetřen. Jsou to dva druhy vyrážek: spalničky (nebo spála)14) a vředy (?). Slované se vyhýbají požívání kuřat, protože se domnívají, že podporuje spalničky; avšak jedí hovězí maso a husy, které jim vyhovují. Slované se odívají do širokých oděvů, pouze manžety rukávů jsou úzké. V jejich zemi se vyskytuje podivný pták, který je na hřbetě zelený a který opakuje všechno co slyší z hlasů lidí a zvířat; někdy se ho podaří chytit a podnikají na něj lov. Ve slovanském jazyce se nazývá sbá15). Kromě toho žije tak také divoký kur, který se nazývá slovansky tetrá16). Má chutné maso a jeho hlas lze slyšet z vrcholů stromů na vzdálenost paprasangu17) i dále. Jsou dva druhy: jeden černý a druhý pestrý, který je krásnější než páv. Slované mají různé druhy strunných i dechových nástrojů. Délka jednoho jejich dechového nástroje obnáší více než dva lokte, strunový nástroj má osm struna jeho spodní strana je plochá, nikoli vypouklá. jejich nápojem i vínem je med. (Dále cituje al-Bakrí nebo snad přímo Ibrahím ibn Jákúb slova arabského autora al-Masúdího /zemřel956/:) Slované tvoří více kmenů. K jejich plemenu náleží al-sabrába, Dupána, Namdžín18), a to je kmen nejstatečnější a nejbojovnější mezi nimi, - a dále kmen zvaný Serbín, a ten je velké vážnosti, kmen Mazáza, Hajrávas, Sázím a Chašjábín19). k těmto kmenům náleží některé, které vyznávají křesťanství jakobitské sekty. Některé z nich však nemají žádné zjevené knihy20), neznají náboženského zákona a jsou pohany. K těm náleží i rod jejich králů. Kmen o němž jsme řekli, že se jmenuje Serbín, spaluje se v ohni, když zemře jejich vůdce, a spaluje také své jízdní koně. Přitom mají zvyky podobné zvykům Indů, ačkoli tito náležejí východu a jsou vzdáleni od západu.Při spalování mrtvého dávají najevo hlasitě svou radost a tvrdí, že jejich radost a veselí jsou proto, že se bůh smiloval nad mrtvým. Ženy mrtvého si rozřezávají ruce a obličej nožem. Jestliže některá z nich tvrdí, že ho miluje, pověsí šňůru, vystoupí k ní pomocí stoličky a ovine si šňůru kolem krku. Pak podtrhnou pod ní stoličky a ona zůstane pověšena, až zemře; pak jí spálí s ním a je spojena se svým mužem. Jejich ženy, jsou-li vdány, nedopouštějí se cizoložství. Naproti tomu, miluje-li dívka muže, jde k němu a ukojí u něj svou žádost. Jestliže si vezme muž nějakou dívku a shledá, že je ještě panna, řekne jí: „Kdyby bylo v tobě něco dobrého, byli by jistě tě mužové požádali a byla by sis vybrala někoho, kdo by ti byl vzal panenství“. Potom ji vyžene a zbaví se jí. Země Slovanů jsou nejstudenějších ze všech krajin. Největší mráz je u nich tehdy, kdy jsou noci v úplňku a dny jasné. V tu dobu vzrůstá mráz a tuhne led. Země tvrdne a všechny tekutiny zamrzávají, studně a prameny pokrývají se tvrdou korou, takže jsou nakonec jako kámen. A když lidé vydechují, porývají se jejich vousy povlakem z ledu, který je jako sklo. Je těžko jej odlomit, pokud člověk se nezahřeje nebo nevejde pod střechu. Když je však noc temná a den zachmuřený, pak taje led a ubývá mrazu. Neznají lázní, ale nahrazují je dřevěnými budkami. Spáry mezi břevny ucpávají něčím, co roste na stromech a je podobné „tuhlubu“21) a je od nich nazýváno „mech“22). Nahrazuje se také smůlou při stavbě lodí. Pak vystaví kamna z kamenů v jednom rohu a nahoře, proti nim nechají otvor, aby mohl odcházet dým. A když se pec rozehřeje, přikryjí okno a zavřou dveře. Uvnitř jsou nádrže s vodou, a tuto vodu lijí na rozpálená kamna, až vystupuje pára. Každý z nich má v ruce věchýtek trávy, kterým mává a přihání k sobě vzduch. Pak otevřou se jim póry a vyjde z nich vše přebytečné, co je v těle. Tekou z nich stružky potu a nezůstane na žádném z nich ani stopy po vředu nebo vyrážce. tuto budku nazývají alistbá23). Jejich králové cestují ve velkých vozech na čtyřech kolech. Ve čtyřech rozích těchto vozů jsou postaveny mocné trámy, ze kterých visí na silných provazech nosítka, vyšívaná brokátem, takže sedící v nich nepociťuje otřesy vozu. Slované bojují s Byzantinci, Franky, Lombarďany a jinými národy a tato válka je vedena se střídavým štěstím.

Poznámky: 1)středozemní moře. 2)Atlantský oceán, tomto případě Baltské moře jako jeho část. 3)Tento titul se nepodařilo rozluštit. 4)Pravděpodobně zkomolený arabský přepis názvu Valínána = Volyňané. 5)Boleslav I. 6)Praha, Čechy, Krakov. 7)Polský kníže Měšek. 8)Nakon, kníže Obordritů (954-967). 9)Normané = dánové. 10)Turci = Maďaři. 11)0,212 gramu. Zde užito pro vyjádření peníze nízké hodnoty. 12)Nebo otroky. Arabské písmo připouští obě možnosti. 13)Lombardie. 14)Arabský výraz je nejasný. 15)Zkomoleno ze špak = špaček. 16)Tetřev. 17)Délková míra – 5,762 m. 18)as-Sabrába = snad Stodorané nebo Obodrité; Dupána = Dúdlebové; Namdžín = Němci. 19)Serbín = Srbové; Mazáza, zkomoleno z Morava.; Hajravás, snad Chorvaté. sásin, snad zkomoleno z Šáchín = Čechové. Chašjabín = Kašubové. 20)Nejsou křesťany ani židy. 21)Vodní rostlina, pravděpodobně nějaká řasa. 22)V arabském textu mch = zřejmě náš mech. 23)V textu zkomoleno z názvu „izba“. Převzato z knihy Dějiny českého státu v dokumentech, Zdeněk Veselý, Nakladatelství Epocha, Praha 2003.


Seznam Médium
Vyhledat
Hledat...

Osobní menu

Uživatel – osobní menu2
záhlaví
Hlavní obsah
Lidé a společnost

Drobečková navigace
SeznamMédiumLidé a společnostMasakr na Libici kvůli cizoložnici aneb Důsledky krevní msty při vyvraždění Slavníkovců
Masakr na Libici kvůli cizoložnici aneb Důsledky krevní msty při vyvraždění Slavníkovců
JINDŘICH KAČER

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Kodex Manesse (14. století), Wikimedia Commons
Vražda pana Reinmara von Brennenberg v Kodexu Manesse z počátku 14. století, ilustrační zobrazení

VČERA 14:46
Ještě na konci 20. století vyprávěli čeští historici přesvědčivý příběh o tom, jak Přemyslovci nechali roku 995 vyvraždit mocný rod Slavníkovců, protože jim hrozil jako konkurence ve vládnutí. Jenže pak se ukázalo, že to bylo vše asi trochu jinak

Článek
Reklama

Pojďme si připomenout slavníkovský mýtus, který je dodnes na stránkách většiny českých učebnic a šíří se v našich krajích již od dob Františka Palackého. V roce 950 prohrál český kníže Boleslav I. (vládl 935–972) pod Novým hradem svůj čtrnáctiletý boj s římským králem Otou I. a byl donucen se mu poddat. Oslabilo ho to údajně natolik, že toho využil k posílení svých pozic ve východních Čechách jistý Slavník, kníže kmene Charvátů (v jiné verzi Zličanů) podrobeného dříve Přemyslovci. Tento Slavník se prý natolik roztahoval, že zabral kromě východních i velkou část jižních Čech (hrady Chýnov, Doudleby, Netolice, jak vypočítává kronikář Kosmas), takže jeho panství převyšovalo svou rozlohou i území ovládané samotným Boleslavem I.

Střet knížecích rodů
Slavník měl naštěstí za manželku Střezislavu, která snad pocházela z přemyslovského rodu, takže prozatím se vztahy mocných v české kotlině udržovaly v přátelském duchu. Dokonce i poté, co 18. března 981 Slavník odevzdal svou duši Bohu, mír zůstal zachován. Vlády se chopil jeho nejstarší syn Soběslav a o rok později se jeden z jeho mladších bratrů Vojtěch stal druhým pražským biskupem. Tím vstoupila na scénu nejznámější a nejdůležitější postava slavníkovských dějin.

Vztahy mezi oběma rody se prý začaly kazit kolem roku 987, když zemřela Přemyslovna Střezislava. Mladý kníže Soběslav už dříve provokativně razil na svých hradech Libice a Malín vlastní mince se svým jménem, čímž narušoval mincovní regál knížete Boleslava II. (vládl 972–999). Navíc se sám pražský biskup Vojtěch dostal s knížetem do ostrého sporu kvůli porušování několika závažných křesťanských zásad v české kotlině (mnohoženství, svatby kněžích, nedodržování půstu). Odešel proto nadvakrát do Říma a jednou dokonce vyhlásil nad Čechami klatbu.

Když odešel Vojtěch do Říma podruhé a jeho bratr Soběslav zrovna táhl v čele svého vojska na pomoc římskému králi Otovi III. proti polabským Slovanům, rozhodl se kníže Boleslav II. využít příležitosti, aby se vzpurnými Slavníkovci jednou provždy zatočil. Na svátek svého předchůdce svatého Václava, 28. září roku 995, poslal na Libici, hlavní sídlo Slavníkovců, české vojsko, které povraždilo čtyři přítomné Vojtěchovy bratry a Libici vypálilo do základů. Český kníže pak mohl zabrat jejich území a dokončit tak sjednocení mladého českého státu.

Nový příběh
Jednotlivé detaily slavníkovského příběhu do sebe tak hezky zapadají, že bylo opravdu těžké jeho celistvost narušit. Musíme si však uvědomit, že se pohybujeme v „temném“ 10. století, o němž máme zprávy natolik útržkovité, že v české kotlině můžeme jménem identifikovat v drtivé většině jen členy vládnoucího rodu. A najednou máme před sebou příběh dalšího mocného rodu? Předem můžeme napovědět, že za to může osobnost svatého Vojtěcha.

Na základě výzkumů některých historiků a archeologů, z nichž jmenujme především Michala Lutovského, Zdeňka Petráně a Dušana Třeštíka, vyrostl před námi zhruba na přelomu tisíciletí příběh nový, ne tolik kruciální pro chod českých dějin, přesto zajímavě popisující situaci v české kotlině v 10. století.

Říše Boleslavů
Ještě český kníže Václav (vládl 921–935) ovládal pravděpodobně pouze území středních Čech. Až po něm jeho bratr Boleslav I., jemuž dala historie kvůli bratrovraždě přízvisko Ukrutný, rozšířil svou moc na celou českou kotlinu. Rozdíl byl především ve velikosti vojska, kterým mohl disponovat. Zatímco střední Čechy mohly uživit nanejvýš několik desítek, možná pár stovek bojovníků, z produkce celých Čech už jich mohl mít několik tisíc.

Elektrická pilka dnes v akci za 999 Kč
REKLAMA

Pak Boleslav ještě ovládl severní část Moravy s centrem v Olomouci, dále na východ Krakovsko a takzvané Červené Hrady. Víme jistě, že v Krakově sídlila česká posádka, v ostatních místech ji můžeme předpokládat. Tímto směrem vedla totiž důležitá obchodní stezka, po které proudilo zboží (většinou otroci) až z daleké Córdoby ovládané Araby. Její ochranu svěřil pak kníže společně s hrady Libicí, Malínem a dalšími jistému Slavníkovi, možná svému příbuznému, protože ho považoval za svého loajálního bojovníka, nikoliv konkurenta.

Krize Boleslavovy říše však nastala po smrti knížete, když se vlády ujal jeho stejnojmenný syn Boleslav II. Pobožný (vládl 972–999). Polský kníže Měšek (vládl 960–992) dobyl určitě Krakovsko a zřejmě i Moravu. Boleslavova moc se tak opět zúžila jen na českou kotlinu. A navíc nebohý kníže zhruba v roce 992 těžce onemocněl, zřejmě raněn záchvatem mrtvice a nemohl se zvednout z lůžka.

Co víme o Slavníkovcích
Naprostá většina našich zpráv o Slavníkovi, jeho ženě a synech pochází ze dvou legend o svatém Vojtěchovi (asi 956–997) sepsaných nedlouho po jeho smrti. Především z nich pak zprávy převzal na začátku 12. století kronikář Kosmas. Nikdo z nich ovšem nenazývá Slavníkův rod Slavníkovci – toto pojmenování pochází až od Františka Palackého z 19. století. Zatímco jiné významné rody, jako Vršovce, Munice či Těptice, kronikář Kosmas běžně jmenuje, o Slavníkovcích nepíše. Známe prostě Slavníka, jeho ženu Střezislavu, dále pak jejich syny Soběslava a Vojtěcha a další čtyři syny zavražděné na Libici jen ve zmínce pod jménem Pobraslav, Pořej, Spytimír a Čáslav (možná po něm bylo pojmenováno město). Posledním pak je Slavníkův nemanželský syn Radim (Gaudentius), jenž věrně doprovázel Vojtěcha na jeho životní pouti a stal se prvním arcibiskupem hnězdenským. A to je vše. Pouhé dvě generace rodu, z nějž historici učinili vládnoucí rod knížecí.

Dejme však slovo opatovi Brunovi z Querfurtu, jenž je autorem druhé legendy o svatém Vojtěchovi: „Vojtěchův otec byl vznešený a velmi mocný, jeho država byla netknutá a majetek rozlehlý. Měl dostatek pozemských statků, spoustu poddaných lidí, dům plný zlata a stříbra, v němž hlučela početná čeleď. Ačkoli byl pánem země, přece nebyl nijak zvláštní člověk; zřídka se modlil, ale domovem u něho bylo vlídné milosrdenství, nedbal o cudnost, ale štědře se staral o chudé. Matka Vojtěcha byla ze slavného slovanského rodu, velmi urozená, spjatá důstojným sňatkem s důstojným manželem…“

Správci, nebo příbuzní?
Právě od Bruna pochází domněnka o rozlehlém Slavníkově panství a převeliké moci. Jenže Bruno nemohl znát poměry v českém knížectví a není pochyb o tom, že Slavník spravoval velké území a byl to bohatý velmož. Kosmas pak jeho bohatství ještě zveličil. Matoucí označení „pán země“ (dominus terrae) však neznačí samostatného vládce. Do jisté míry však můžeme odvodit příbuzenství s Přemyslovci, protože jistý řezenský mnich Kristián byl pravděpodobně bratrem vládnoucího Boleslava II. a nazval Vojtěcha ve svém zanechaném textu „nepos carissime“– nejdražší synovče. Jenže slovo nepos může vyjadřovat i jiný příbuzenský vztah. Je tedy otázkou, jestli pocházela z přemyslovského rodu Slavníkova manželka Střezislava, nebo naopak Slavník sám byl z nějaké vedlejší přemyslovské větve. To už jsou ale spekulace.

Důležité je, že Boleslav I. Slavníkovi věřil, proto mu svěřil do správy území kolem hlavní obchodní stezky. Když pak Slavník roku 981 zemřel, převzal ono území nejstarší syn Soběslav. Koncem osmdesátých let přišla krize, ne však kvůli smrti Střezislavy (987), ale spíš kvůli útokům Poláků. O nějakém soupeření Přemyslovců a Slavníkovců však nemáme žádné přímé zprávy a dokonce ani indicie. Zato máme zprávy o tom, jak byl Vojtěch nespokojen s poměry v Čechách. Mimo jiné kritizoval i obchod s otroky. Útočil tím ovšem na nejdůležitější zdroj přemyslovského bohatství, což bylo Boleslavovi II. hodně nepříjemné.

Foto: Josef Mathauser, Wikimedia Commons
Uvedení Vojtěcha na biskupskou stolici v Praze roku 982 na ilustraci Josefa Mathausera

Ochrana cizoložnice
Dostáváme se k jádru příběhu spojeného s biskupem Vojtěchem. Tezi o tom, že s libickým vražděním přímo souvisí jeho příhoda s cizoložnicí, přinesl uznávaný medievalista Dušan Třeštík.

Reklama

Jistá urozená žena se provdala za vlivného příslušníka některého z mocných rodů, snad Vršovců. Byla mu však nevěrná s jakýmsi klerikem a jednoho dne se na to přišlo. Žena si uvědomila, že je zle a přiběhla s pláčem za biskupem. Takový přečin se tehdy trestal smrtí. Biskup Vojtěch ji přijal pod svou ochranu, udělil jí církevní azyl a ukryl v klášteře sv. Jiří na Hradčanech. Dušan Třeštík se domnívá, že onen klerik, s nímž byla žena nevěrná, patřil k biskupovým mladým žákům. Možná i proto chtěl Vojtěch vzít jeho hřích na sebe a hrdě se postavit proti příbuzným zhrzeného manžela. Je zvykem, že mučedníci na sebe berou hříchy jiných. To mu naštěstí rozumně rozmluvil probošt Vilik. Vojtěch přesto vyšel ven a za nevěrnou ženu se postavil. Jenže Vršovci (?) tvrdě požadovali její vydání. Biskup rázně odmítl a řekl jim, ať ho raději zabijí. Jenže uražení příbuzní nechtěli a nemohli zabít biskupa, proto mu začali vyhrožovat, že se pomstí na jeho bratrech, jejich ženách, dětech a majetku. Tím se odvolali na zákon krevní msty, v kmenové společnosti obvyklý. Za činy jakéhokoliv člověka nesl odpovědnost celý rod.

Už nepomohlo, že mezitím jakýsi zrádce vyvedl cizoložnici z kláštera a vydal ji do rukou manžela. Ten se zdráhal setnout jí hlavu, až to za něj učinil nějaký obyčejný pacholek, který byl poblíž. Biskup Vojtěch nedlouho poté odešel i s nevlastním bratrem Radimem do Říma.

Msta na bratrech
Tím se dostáváme do kritického roku 995, kdy senior Vojtěchova rodu Soběslav hodlal vytáhnout na pomoc králi Otovi III. proti Luticům. Netáhl ovšem v čele vlastního vojska, jak se domnívali dříve historikové, ale pouze zařadil svoji družinu do vojska Boleslavova. Sám kníže byl těžce nemocen, takže na výpravu osobně vytáhnout nemohl, ale podle Bruna z Querfurtu dal Soběslavovi záruku, že až do návratu ochrání jeho bratry a majetek před nepřáteli. Jenže kníže slovo nedodržel. „[Vojt%C4%9Bchovi bratři] uvěří tedy přísaze; nač by ji křesťané dávali, kdyby v ní křesťanští bratři křesťana Vojtěcha nespatřovali záruku míru? Lid svobodně chodil po polích, po daném slibu nemyslel na boj. I hrad velmi blízký záhubě se cítí bezpečný. Avšak tu náhle přišli nepřátelé, rozprášili lid a oblehli hrad. V pátek, o vigilii převzácného mučedníka Václava (28. září), začali boj, a i v sám sváteční den bojovně pokračovali v obléhání. Nic nebylo platno, že obyvatelé hradu žádali, aby se světil sváteční den, ti zvenčí proti nim vrhali pyšná slova: ,Je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav.’ Později, třebaže se zmocnili hradu, stihl je za jízlivá slova trest. Neboť mečem obyvatel hradu padlo ten den mnoho nepřátelských hlav a všichni, kdo byli při tom, buď odpočívají mrtvi, nebo oslepli a rozprášeni bídně žijí. Pobořený hrad podlehl místní válce, rodiny byly roztrhány bědným vyhnanstvím, všechny statky padly do rukou nepřátel … čtyři bratři svatého muže, udatní v boji a neznající, co je ústup, na radu klerika Radly zahodili zbraně, jež málo zmohly a uchýlivše se do kostela, přijali smrt potupnou v lidských očích, touž smrt, která se v boji pokládá za krásnou.“

Byli to ti stejní nepřátelé, kteří před nedávnem přísahali, že se pomstí na Vojtěchových bratřích? Nemůžeme říct s jistotou, že zaútočili právě Vršovci, ale téměř jistě to nebyl nebohý Boleslav II.

Vina Boleslava II.
Kníže totiž v té době ležel pravděpodobně s těžkou nemocí na lůžku a provinil se hlavně tím, že majetek a životy příslušníků Slavníkova rodu neochránil, přestože to slíbil. Možná kvůli nemoci nemohl nic dělat, nebo zkrátka nechtěl, snad pro spory s Vojtěchem. Právě tuhle vinu mu soudobí legendisté nevybíravě předhazují. Moderní historici ovšem Boleslava přímo obviňují z rozpoutání celého incidentu. Jenže Boleslav neměl nejmenší důvod se Soběslavovým bratrům mstít.

Příběh o krevní mstě je tedy jistě zajímavý, ale v české kotlině 10. století zřejmě nijak neobvyklý. Kdyby zavraždění nebyli shodou okolností příbuzní svatého Vojtěcha, pravděpodobně bychom dnes o libickém vraždění vůbec nevěděli.

__________________________________

Další literatura:

Lutovský, Michal – Petráň, Zdeněk: Slavníkovci, Praha 2004

Třeštík, Dušan: Proč byli vyvražděni Slavníkovci, in: Slavníkovci v českých dějinách, Kutná Hora 2007

Žemlička, Josef: Čechy v době knížecí, Praha 1997

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Napsat článek
Diskuze

Diskuze
4
Vstoupit do diskuze
Reklama

Související témata:Česká historieStředověkDějinyPřemyslovci
Sdílejte s lidmi své příběhy
Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Chci začít psát
Jak na to?

Další články autora
JINDŘICH KAČER
Lidé a společnostŽižkův první „velký“ triumf aneb Potupná smrt železných jezdců v blátě u Sudoměře
9. ŘÍJNA 2023

JINDŘICH KAČER
VědaVyhnání cizích mistrů z české univerzity aneb Komu prospěl unáhlený Dekret kutnohorský roku 1409
5. ŘÍJNA 2023

Reklama
Hledáme Account Managera do obchodního týmu
JINDŘICH KAČER
Lidé a společnostČeši proti vládě ve středověku aneb Vzpoura velmožů i příbuzných panovníka
4. ŘÍJNA 2023
JINDŘICH KAČER
Lidé a společnostČeši proti Moravanům v bitvě u Loděnice aneb Boj o knížecí stolec pod dohledem císaře
27. ZÁŘÍ 2023
JINDŘICH KAČER
VědaZ oken přímo na hroty sudlic. Jak začaly husitské války vzpourou proti zkažené církvi
25. ZÁŘÍ 2023
Reklama

Doporučované
KRISTÝNA NOVÁKOVÁ
Láska, sex a vztahyZa orgie seniorů na dovolené a v lázních by se nestyděl ani mladý člověk
DNES
VRATISLAV KONECNY
Lidé a společnostNejen nahá byla krásná - Inge Leyová, prototyp árijské ženy
VČERA
Reklama
Vaši elektrárnu s dotací nainstalujeme do 2 měsíců. Záloha jen 20tis. Koukni na realizace.
ANN C
Láska, sex a vztahyAby sex nebyl stereotyp - tohle stojí za vyzkoušení
9. ŘÍJNA 2023
JAROSLAV KRAL
Lidé a společnostModří lidé z Kentucky: Skutečný příběh rodiny, která žije v důsledku incestu s genetickou mutací
VČERA
JANA VESELA
Láska, sex a vztahyČtyři druhy ženského orgasmu podle učení indiánů Střední Ameriky
6. ŘÍJNA 2023
FRUSTROVANÝ MILENIÁL
ZdravíKulturistky, steroidy a zvětšený klitoris
9. ŘÍJNA 2023
BLOGERKA TERKA
FinanceVláda chce, aby Češi vybírali peníze u penzijního spoření po tisícovce. Lidé se proti tomu bouří
9. ŘÍJNA 2023
Mohlo by vás zajímat
Reklama

Seznam doporučuje
Garáž.cz

Zimní pneumatiky: Kdy je mít máte, kdy je mít potřebujete a kdy si radši koupit celoroční gumy a mít klid
Novinky.cz

Čtyřletý Negev musel jít sám s prostřelenou nohou, popsala žena, nad kterou po masakru Hamás mávl rukou
SeznamZprávy.cz

Soukup kvůli dluhům odevzdal polovinu televize. Je to tak v pořádku, říká
ProŽeny.cz

Dospělá dcera se mi svěřila, že ji manžel jako dítě zneužíval. Zhroutil se mi svět. Co mám dělat?
Další služby
Dění v Izraeli
Válka v Izraeli
Izrael
Palestina
Hnutí Hamás
Pásmo Gazy
Hnutí Fatah
Zdraví
Očkování tetanus
Angína
Dna
Downův syndrom
Bolest při močení
Citlivé zuby
Sezónní recepty
Recepty z cukety
Zeleninové lečo
Recepty z rajčat
Dýňové recepty
Švestkové koláče
Recepty z hrušek
Houby a houbaření
Recepty z hub
Kulajda
Omáčka z hub
Jak sušit houby
Kam na houby v Praze
Kam na houby v Brně
Sport
Program UFC a Oktagon
Formule 1
Turnaj mistryň
MS v ragby 2023
Velká pardubická 2023
WRC v Česku 2023
AutoMoto
Otázky v autoškole
Řidičáky
EGR ventil
Jednodenní známka
Cena nafty
Dálniční známky v EU
Aktuální témataKalkulačka důchodůKonsolidační balíčekHalloweenTipy na výletyVstupenky MS v hokeji 2024Signal festival 2023
Trendy na ZbožíMobilní telefonyiPhone 15Stavebnice legoZimní pneuLožní povlečeníPilyLedniceLedniceTelevizory
VideoFilmy onlineKuře na paprice PohlreichSmažený květákHruškový koláčŠvestkový koláčŠumavská houbičkaKdo js
patička
Seznam.czO SeznamuSmluvní podmínkyNápovědaKontaktOchrana údajůPravidla pro autoryNastavení personalizace
Copyright © 1996–2023, Seznam.cz, a.s.


Über Fürst Boleslav I. von Böhmen (Deutsch)

http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020256&tree=LEO

Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 – 967 či 972) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslava. http://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.

Boleslaus I, Duke of Bohemia

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BB%...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia http://www.thepeerage.com/p10132.htm#i101315


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious. Sources

   * Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7
   * The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia.



was the Duke of Bohemia from 935 to 972.


http://de.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I._%28B%C3%B6hmen%29 Wikipedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3

Vorgänger

Wenzel Herzog von Böhmen 935-967 Nachfolger

Boleslav II.



Wiklopedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3


Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Boleslaus I of Bohemia From Wikipedia, the free encyclopedia

Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I. Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word. Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric. One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953. Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.

Sources

Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7 The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85



Boleslaus II the Pious (Czech: Boleslav II. Pobožný; ca. 920 – February 7, 999) was the duke of Bohemia from 972, a member of the Přemyslid dynasty.

The son of Boleslaw also called Boleslaus I and Biagota, Boleslaus II became Duke (or Prince) in on his father's death. Boleslaus maintained good relations with the Ottonian German kings, and in 975 supported Otto II during his civil war against Henry II, Duke of Bavaria. In 977, Boleslaus again attacked Bavaria, but on this occasion was barred from annexing any lands by Otto II.

Boleslaus' reign is most notable for the foundation of the diocese of Prague in 973. It was placed within the jurisdiction of the Archbishop of Mainz. In 982, Vojtech (later known as Saint Adalbert) was appointed to this position until he abandoned his primacy to lead a mission to the Old Prussians in 994. War between Poland and Bohemia was continual in this period and by 990 Boleslaus had occupied Silesia.

On September 28, 995, Boleslaus and his confederate Vršovci stormed Libice in southern Bohemia and massacred Slavník's dynasty. This clan had been the main rival of Přemyslid power in Bohemia. Boleslaus' brutal triumph ensured the unity of Bohemia under a single ruler.

Boleslaus was succeeded by, Boleslaus, his eldest son by his first wife, Adiva, daughter of Edward the Elder, King of England. His second son, Wenceslaus, died as an infant, but his two youngest sons, Jaromir and Oldrich, were both later dukes. Boleslaus' second wife was Emma of Melnik.

It is believed that he is an ancestor of U.S. Presidents George H. Bush and George W. Bush [1]



Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Also known as Boleslav 'the Cruel'

Borislav I 'the Cruel', Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 929. [thePeerage.com]


BOLESLAV THE CRUEL, Premyslid prince of Bohemia from 929, who established the basis of the medieval Czech state.

After instigating the murder of his elder brother, Prince Wenceslas I (St. Wenceslas), Boleslav became ruler of Bohemia. He made Prague the effective administrative centre of his domain, promoted the spread of Christianity, and added the territories of Moravia, Slovakia, and Silesia to his domain. After being attacked by the Holy Roman emperor Otto I (950), he was forced to recognize the German king as his suzerain. His feudal ties remained largely formal, however, and Bohemia was able to retain its autonomy. Several years later, Boleslav cooperated with Otto in combating the invasion of the Magyars and directed a Bohemian contingent against them at the Battle of Lechfeld (955).



Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.

Kilder: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.



Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to the Pope in Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge Magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965.She had married Gunther of Merseburg previously. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



See:

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia



Marriage (1): Ælfleda (Adiva) Princess of England

Marriage (2): Bozena or Biagota Duchess Of Bohemia



http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=:2755307&...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia



Według Wikipedii. : " Bolesław I Srogi (Bolesław I Okrutny; ur. po 903, zm. 15 lipca 972) – książę Czech od 935 (ewentualnie od 929) do 972 z dynastii Przemyślidów. Syn Wratysława I i Drahomiry, młodszy brat Wacława I Świętego; teść Mieszka I.

28 września 935 roku zausznicy Bolesława I zamordowali Wacława. Po objęciu rządów Bolesław zrzucił niemieckie zwierzchnictwo, jednak w 950 roku został zmuszony do uznania się trybutariuszem niemieckiego króla Ottona I Wielkiego.

Twórca organizacji grodowej w Czechach.

Spis treści

   1 Życie i działalność
   2 Data śmierci
   3 Małżeństwo i potomstwo
       3.1 Żona
       3.2 Potomstwo
   4 Wywód rodowodowy
   5 Bolesław I Okrutny w kulturze
   6 Zobacz też
   7 Przypisy
   8 Bibliografia

Życie i działalność

Bolesław urodził się jako młodszy syn Wratysława I i Drahomiry. W chwili śmierci ojca był małoletni; po usamodzielnieniu otrzymał dzielnicę u Pszowian. Wacław I Święty, książę Czech, był zwolennikiem Henryka I, króla Niemiec z dynastii saskiej; z kolei Bolesław sympatyzował z przeciwnikami tego ostatniego – Bawarami, Węgrami i Słowianami połabskimi.

28 września 935 roku (lub zdaniem części literatury sześć lat wcześniej) w grodzie Stará Boleslav w czasie uczty Wacław został zamordowany przez zauszników Bolesława. Kolejnym księciem został właśnie Bolesław. Jako pokutę za bratobójstwo postanowił przeznaczyć swojego syna Strachkwasa Chrystiana (urodzonego w dniu śmierci Wacława) do życia zakonnego.

Po objęciu władzy Bolesław odmówił płacenia trybutu Rzeszy, w wyniku czego doszło do kilkunastoletniej wojny z Ottonem I Wielkim, królem Niemiec. Ostatecznie jednak w 950 roku Bolesław został pokonany. Odnowiono zależność od Niemiec; jednak dyskusyjny pozostaje fakt, czy wznowiono płacenie trybutu, jaki Czechy uiszczały za panowania Wacława I.

W 955 roku Bolesław I wspierał wojska niemieckie w bitwie z Węgrami nad rzeką Lech (10 sierpnia) oraz w bitwie z Obodrzytami i Lucicami nad Rzeknicą (16 października).

Bolesław I zapewnił sobie praktycznie wyłączne panowanie na terenie Kotliny Czeskiej. Utrzymało się tam tylko jedno lokalne państewko rządzone przez Sławnikowiców – jednak władali nie jako niezależni władcy, lecz jedynie jako administratorzy terytorium kuřimsko-libickiego. Na terenach swojej domeny Bolesław zakładał grody, w których mianował swoich kasztelanów i osadzał wojskowe załogi. Wśród tych grodów były m.in. Litomierzyce, Mielnik, Boleslav, Kouřim, Doudleby, Práchen i Pilzno. Stworzenie organizacji grodowej pozwalało na regularny pobór podatków.

Rządy Bolesława I rozpościerały się poza środkowe Czechy, jednak zasięg jego panowania pozostaje dyskusyjny. Czescy badacze przyjmują, że państwo Przemyślidów za panowania Bolesława obejmowało Śląsk i część Małopolski. Jeśli chodzi o Morawy, to starsza czeska historiografia przyjmowała, że zostały opanowane przez Bolesława I po klęsce Węgrów nad rzeką Lech w 955 roku. Obecnie, pod wpływem badań archeologicznych, przyjmuje się, że Bolesław I zajął północne Morawy z Ołomuńcem, zaś południową część tej krainy Czesi zajęli w latach dziewięćdziesiątych X wieku[1].

Z powodu twardego postępowania wobec pozostałych czeskich książąt, a może też w związku z bratobójstwem, otrzymał przydomek Okrutny.

Istnieje pogląd, że na początku lat sześćdziesiątych X wieku Bolesław pozostawał w sojuszu z Wieletami, skierowanego przeciwko państwu Polan[2]. Jeżeli ten sojusz istniał, to został on rozerwany w 964 roku[3], kiedy to Bolesław zawarł porozumienie z polskim księciem Mieszkiem I. Porozumienie czesko-polskie zostało utwierdzone w 965 roku, kiedy to córka czeskiego księcia – Dobrawa – została wydana za polskiego władcę. We wrześniu 967 roku Bolesław wysłał zięciowi na pomoc oddziały, które pomogły Mieszkowi I w odniesieniu zwycięstwa nad Wolinianami i Wichmanem.

Bolesław I rozpoczął w Rzymie starania o utworzenie biskupstwa praskiego.

Podczas rządów Bolesława został założony pierwszy klasztor w Czechach. Był to żeński benedyktyński klasztor św. Jerzego na praskim zamku. Pierwszą ksienią została córka Bolesława – Mlada. Data śmierci

W źródłach panują rozbieżności co do daty śmierci Bolesława I. Kronikarz Kosmas z Pragi podał, że zmarł 15 lipca 967 roku[4]. Datę roczną kwestionuje się z następujących powodów:

   współczesny Bolesławowi I kronikarz Widukind z Korbei podaje, że ten we wrześniu 967 roku wspomagał swojego zięcia Mieszka I w bitwie z Wolinianami i Wichmanem,
   Kosmas mógł chcieć "uśmiercić" wcześniej Bolesława I, aby przypisać założenie biskupstwa praskiego wyłącznie jego synowi Bolesławowi II,
   w sazawskiej redakcji rękopisu Kosmasa (rękopis drezdeński) z przełomu XII i XIII wieku jako rok śmierci Bolesława I podany jest 972,
   Rocznik czeski z drugiej połowy XIII wieku, zdaniem badaczy czerpiący informację pośrednio z zaginionego najstarszego rocznika praskiego z końca X wieku, podaje, że Bolesław I zmarł w 972 roku.

Z tego powodu badacze uznają zasadniczo, że Bolesław I zmarł właśnie w 972 roku[5]. Małżeństwo i potomstwo Żona

Źródła nie zachowały informacji na temat żony Bolesława I Srogiego. Pojawiło się jednak kilka hipotez odnośnie jej osoby.

W kilku stanowiskach archeologicznych odkryto denary, wyglądające następująco: Na awersie znajduje się kaplica, w niej litery I SFER, w otoku imię Bolesława, na rewersie mamy wpisany w okrąg krzyż z dziewięcioma punktami, naokoło którego widnieje napis: BIAGOTACIIIX lub AGATOCAIIVX, BIAGOTA COIIVX[6]. Początkowo w czeskiej historiografii przeważał pogląd, że napis ten powinien brzmieć Biagota coniunx (Biagota małżonka), a jako że denary te miały pochodzić z czasów Bolesława I Srogiego – w Biagocie widziano żonę tego księcia. Ostatnio przeważa pogląd, że monety te pochodzą z czasów późniejszych, zaś słowo odczytywane jako coniunx należy odczytywać jako conduxit ("wydzierżawił", "jest dzierżawcą"); Wolfgang Hahn wysunął pogląd, że Biagota (Blahota) to imię męskie, które przypuszczalnie nosił mincerz[7]. Potomstwo

Źródła średniowieczna znają czworo dzieci Bolesława I Srogiego – byli nimi:

   Bolesław II Pobożny, zm. 7 lutego 999, książę Czech,
   Strachkwas Chrystian, ur. 28 września 935 (lub 929),
   Dobrawa (Dąbrówka), zm. 977, żona księcia polskiego Mieszka I,
   Mlada Maria.

Pojawiły się hipotezy, przypisujące temu władcy dwoje dalszych dzieci. Pierwszym dzieckiem miał być nieznany z imienia syn, który według relacji kronikarza Widukinda wraz z ojcem w 950 wystąpił przeciwko Ottonowi I Wielkiemu. Dawniej utożsamiano tego syna z Bolesławem II Pobożnym. Obecnie sporą popularnością cieszy się pogląd, że był to inny, najstarszy syn Bolesława I, zmarły jeszcze za panowania ojca. Zwolennikami tego poglądu są m.in. Jiři Sláma i Dušan Třeštík[8].

Pojawiła się też hipoteza, że córką Bolesława I Srogiego była Strzeżysława, żona Sławnika, księcia libickiego[9]. "

Om Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia (Norsk)

Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.

Kilder: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.



https://fmg.ac/Projects/MedLands/BOHEMIA.htm

About Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia (Polski)

http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020256&tree=LEO

Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 – 967 či 972) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslava. http://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.

Boleslaus I, Duke of Bohemia

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BB%...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia http://www.thepeerage.com/p10132.htm#i101315


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious. Sources

   * Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7
   * The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85


Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia.



was the Duke of Bohemia from 935 to 972.


http://de.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I._%28B%C3%B6hmen%29 Wikipedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3

Vorgänger

Wenzel Herzog von Böhmen 935-967 Nachfolger

Boleslav II.



Wiklopedia: Boleslav I. († 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]

Boleslav entstammte dem Geschlecht der Přemysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.

Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]

Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Přemysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.

Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.

Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Přemysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]

Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]

Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]

Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]

Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]

   * Leben und Genealogie Boleslavs I.

Anmerkungen [Bearbeiten]

  1. ↑ Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
  2. ↑ Josef Žemlička: Čechy v době knížecí.
  3. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  4. ↑ Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
  5. ↑ Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách ISBN 80-7277-173-6
  6. ↑ Magnae Moraviae fontes historici
  7. ↑ Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
  8. ↑ Michal Lutovský, Zdeněk Petráň: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
  9. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 10. ↑ Josef Žemlička: Přemyslovci
 11. ↑ Jiří Sláma: Slavníkovci ve středověkém písemnictví.
 12. ↑ Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000: na pamět knížete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3


Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Boleslaus I of Bohemia From Wikipedia, the free encyclopedia

Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I. Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word. Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric. One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953. Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.

Sources

Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7 The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85



Boleslaus II the Pious (Czech: Boleslav II. Pobožný; ca. 920 – February 7, 999) was the duke of Bohemia from 972, a member of the Přemyslid dynasty.

The son of Boleslaw also called Boleslaus I and Biagota, Boleslaus II became Duke (or Prince) in on his father's death. Boleslaus maintained good relations with the Ottonian German kings, and in 975 supported Otto II during his civil war against Henry II, Duke of Bavaria. In 977, Boleslaus again attacked Bavaria, but on this occasion was barred from annexing any lands by Otto II.

Boleslaus' reign is most notable for the foundation of the diocese of Prague in 973. It was placed within the jurisdiction of the Archbishop of Mainz. In 982, Vojtech (later known as Saint Adalbert) was appointed to this position until he abandoned his primacy to lead a mission to the Old Prussians in 994. War between Poland and Bohemia was continual in this period and by 990 Boleslaus had occupied Silesia.

On September 28, 995, Boleslaus and his confederate Vršovci stormed Libice in southern Bohemia and massacred Slavník's dynasty. This clan had been the main rival of Přemyslid power in Bohemia. Boleslaus' brutal triumph ensured the unity of Bohemia under a single ruler.

Boleslaus was succeeded by, Boleslaus, his eldest son by his first wife, Adiva, daughter of Edward the Elder, King of England. His second son, Wenceslaus, died as an infant, but his two youngest sons, Jaromir and Oldrich, were both later dukes. Boleslaus' second wife was Emma of Melnik.

It is believed that he is an ancestor of U.S. Presidents George H. Bush and George W. Bush [1]



Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



Also known as Boleslav 'the Cruel'

Borislav I 'the Cruel', Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 929. [thePeerage.com]


BOLESLAV THE CRUEL, Premyslid prince of Bohemia from 929, who established the basis of the medieval Czech state.

After instigating the murder of his elder brother, Prince Wenceslas I (St. Wenceslas), Boleslav became ruler of Bohemia. He made Prague the effective administrative centre of his domain, promoted the spread of Christianity, and added the territories of Moravia, Slovakia, and Silesia to his domain. After being attacked by the Holy Roman emperor Otto I (950), he was forced to recognize the German king as his suzerain. His feudal ties remained largely formal, however, and Bohemia was able to retain its autonomy. Several years later, Boleslav cooperated with Otto in combating the invasion of the Magyars and directed a Bohemian contingent against them at the Battle of Lechfeld (955).



Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.

Kilder: Tore Nygaard

Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.



Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.

Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.

Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to the Pope in Rome to ask permission to make Prague a bishopric.

One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.

After the Battle of Lech, the rest of huge Magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965.She had married Gunther of Merseburg previously. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.



See:

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia



Marriage (1): Ælfleda (Adiva) Princess of England

Marriage (2): Bozena or Biagota Duchess Of Bohemia



http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=:2755307&...

http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia



Według Wikipedii. : " Bolesław I Srogi (Bolesław I Okrutny; ur. po 903, zm. 15 lipca 972) – książę Czech od 935 (ewentualnie od 929) do 972 z dynastii Przemyślidów. Syn Wratysława I i Drahomiry, młodszy brat Wacława I Świętego; teść Mieszka I.

28 września 935 roku zausznicy Bolesława I zamordowali Wacława. Po objęciu rządów Bolesław zrzucił niemieckie zwierzchnictwo, jednak w 950 roku został zmuszony do uznania się trybutariuszem niemieckiego króla Ottona I Wielkiego.

Twórca organizacji grodowej w Czechach.

Spis treści

   1 Życie i działalność
   2 Data śmierci
   3 Małżeństwo i potomstwo
       3.1 Żona
       3.2 Potomstwo
   4 Wywód rodowodowy
   5 Bolesław I Okrutny w kulturze
   6 Zobacz też
   7 Przypisy
   8 Bibliografia

Życie i działalność

Bolesław urodził się jako młodszy syn Wratysława I i Drahomiry. W chwili śmierci ojca był małoletni; po usamodzielnieniu otrzymał dzielnicę u Pszowian. Wacław I Święty, książę Czech, był zwolennikiem Henryka I, króla Niemiec z dynastii saskiej; z kolei Bolesław sympatyzował z przeciwnikami tego ostatniego – Bawarami, Węgrami i Słowianami połabskimi.

28 września 935 roku (lub zdaniem części literatury sześć lat wcześniej) w grodzie Stará Boleslav w czasie uczty Wacław został zamordowany przez zauszników Bolesława. Kolejnym księciem został właśnie Bolesław. Jako pokutę za bratobójstwo postanowił przeznaczyć swojego syna Strachkwasa Chrystiana (urodzonego w dniu śmierci Wacława) do życia zakonnego.

Po objęciu władzy Bolesław odmówił płacenia trybutu Rzeszy, w wyniku czego doszło do kilkunastoletniej wojny z Ottonem I Wielkim, królem Niemiec. Ostatecznie jednak w 950 roku Bolesław został pokonany. Odnowiono zależność od Niemiec; jednak dyskusyjny pozostaje fakt, czy wznowiono płacenie trybutu, jaki Czechy uiszczały za panowania Wacława I.

W 955 roku Bolesław I wspierał wojska niemieckie w bitwie z Węgrami nad rzeką Lech (10 sierpnia) oraz w bitwie z Obodrzytami i Lucicami nad Rzeknicą (16 października).

Bolesław I zapewnił sobie praktycznie wyłączne panowanie na terenie Kotliny Czeskiej. Utrzymało się tam tylko jedno lokalne państewko rządzone przez Sławnikowiców – jednak władali nie jako niezależni władcy, lecz jedynie jako administratorzy terytorium kuřimsko-libickiego. Na terenach swojej domeny Bolesław zakładał grody, w których mianował swoich kasztelanów i osadzał wojskowe załogi. Wśród tych grodów były m.in. Litomierzyce, Mielnik, Boleslav, Kouřim, Doudleby, Práchen i Pilzno. Stworzenie organizacji grodowej pozwalało na regularny pobór podatków.

Rządy Bolesława I rozpościerały się poza środkowe Czechy, jednak zasięg jego panowania pozostaje dyskusyjny. Czescy badacze przyjmują, że państwo Przemyślidów za panowania Bolesława obejmowało Śląsk i część Małopolski. Jeśli chodzi o Morawy, to starsza czeska historiografia przyjmowała, że zostały opanowane przez Bolesława I po klęsce Węgrów nad rzeką Lech w 955 roku. Obecnie, pod wpływem badań archeologicznych, przyjmuje się, że Bolesław I zajął północne Morawy z Ołomuńcem, zaś południową część tej krainy Czesi zajęli w latach dziewięćdziesiątych X wieku[1].

Z powodu twardego postępowania wobec pozostałych czeskich książąt, a może też w związku z bratobójstwem, otrzymał przydomek Okrutny.

Istnieje pogląd, że na początku lat sześćdziesiątych X wieku Bolesław pozostawał w sojuszu z Wieletami, skierowanego przeciwko państwu Polan[2]. Jeżeli ten sojusz istniał, to został on rozerwany w 964 roku[3], kiedy to Bolesław zawarł porozumienie z polskim księciem Mieszkiem I. Porozumienie czesko-polskie zostało utwierdzone w 965 roku, kiedy to córka czeskiego księcia – Dobrawa – została wydana za polskiego władcę. We wrześniu 967 roku Bolesław wysłał zięciowi na pomoc oddziały, które pomogły Mieszkowi I w odniesieniu zwycięstwa nad Wolinianami i Wichmanem.

Bolesław I rozpoczął w Rzymie starania o utworzenie biskupstwa praskiego.

Podczas rządów Bolesława został założony pierwszy klasztor w Czechach. Był to żeński benedyktyński klasztor św. Jerzego na praskim zamku. Pierwszą ksienią została córka Bolesława – Mlada. Data śmierci

W źródłach panują rozbieżności co do daty śmierci Bolesława I. Kronikarz Kosmas z Pragi podał, że zmarł 15 lipca 967 roku[4]. Datę roczną kwestionuje się z następujących powodów:

   współczesny Bolesławowi I kronikarz Widukind z Korbei podaje, że ten we wrześniu 967 roku wspomagał swojego zięcia Mieszka I w bitwie z Wolinianami i Wichmanem,
   Kosmas mógł chcieć "uśmiercić" wcześniej Bolesława I, aby przypisać założenie biskupstwa praskiego wyłącznie jego synowi Bolesławowi II,
   w sazawskiej redakcji rękopisu Kosmasa (rękopis drezdeński) z przełomu XII i XIII wieku jako rok śmierci Bolesława I podany jest 972,
   Rocznik czeski z drugiej połowy XIII wieku, zdaniem badaczy czerpiący informację pośrednio z zaginionego najstarszego rocznika praskiego z końca X wieku, podaje, że Bolesław I zmarł w 972 roku.

Z tego powodu badacze uznają zasadniczo, że Bolesław I zmarł właśnie w 972 roku[5]. Małżeństwo i potomstwo Żona

Źródła nie zachowały informacji na temat żony Bolesława I Srogiego. Pojawiło się jednak kilka hipotez odnośnie jej osoby.

W kilku stanowiskach archeologicznych odkryto denary, wyglądające następująco: Na awersie znajduje się kaplica, w niej litery I SFER, w otoku imię Bolesława, na rewersie mamy wpisany w okrąg krzyż z dziewięcioma punktami, naokoło którego widnieje napis: BIAGOTACIIIX lub AGATOCAIIVX, BIAGOTA COIIVX[6]. Początkowo w czeskiej historiografii przeważał pogląd, że napis ten powinien brzmieć Biagota coniunx (Biagota małżonka), a jako że denary te miały pochodzić z czasów Bolesława I Srogiego – w Biagocie widziano żonę tego księcia. Ostatnio przeważa pogląd, że monety te pochodzą z czasów późniejszych, zaś słowo odczytywane jako coniunx należy odczytywać jako conduxit ("wydzierżawił", "jest dzierżawcą"); Wolfgang Hahn wysunął pogląd, że Biagota (Blahota) to imię męskie, które przypuszczalnie nosił mincerz[7]. Potomstwo

Źródła średniowieczna znają czworo dzieci Bolesława I Srogiego – byli nimi:

   Bolesław II Pobożny, zm. 7 lutego 999, książę Czech,
   Strachkwas Chrystian, ur. 28 września 935 (lub 929),
   Dobrawa (Dąbrówka), zm. 977, żona księcia polskiego Mieszka I,
   Mlada Maria.

Pojawiły się hipotezy, przypisujące temu władcy dwoje dalszych dzieci. Pierwszym dzieckiem miał być nieznany z imienia syn, który według relacji kronikarza Widukinda wraz z ojcem w 950 wystąpił przeciwko Ottonowi I Wielkiemu. Dawniej utożsamiano tego syna z Bolesławem II Pobożnym. Obecnie sporą popularnością cieszy się pogląd, że był to inny, najstarszy syn Bolesława I, zmarły jeszcze za panowania ojca. Zwolennikami tego poglądu są m.in. Jiři Sláma i Dušan Třeštík[8].

Pojawiła się też hipoteza, że córką Bolesława I Srogiego była Strzeżysława, żona Sławnika, księcia libickiego[9]. "

view all 12

Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia's Timeline

907
907
Bohemia (Böhmen), Hlavní město Praha, Prague, Czechia (Czech Republic)
932
932
Prague, Bohemia (Czech Republic)
934
934
935
September 28, 935
940
940
Prag, Bohemia, Czech Republic
972
July 15, 972
Age 65
Bohemia (Böhmen), Hlavní město Praha, Prague, Czechia (Czech Republic)
????
????
????
Bohemia - aka Boleslav the Heathen