Gostomysl, Leader of the Ilmen Slavs

Gostomysl (Russian: Гостомысл)

From Wikipedia, the free encyclopedia http://en.wikipedia.org/wiki/Gostomysl

Gostomysl is a legendary 9th-century posadnik of Novgorod who was introduced into the historiography by Vasily Tatishchev, an 18th-century historian. Gostomysl's rule is associated with the confederation of Northern tribes, which was formed to counter the Varangian threat in the mid-9th century and embraced the Ilmen Slavs, Krivichs, Merya, and Chud. Sergey Platonov and Aleksey Shakhmatov believed that the capital of the confederation was in modern Russa and that Gostomysl could have been one of its leaders.

According to Tatishchev, who claimed to have derived his information from the now-lost Ioachim Chronicle, Gostomysl was elected by the Ilmen Slavs their supreme ruler and expelled the Varangians from Russia. Once he had a dream of a large tree growing from the womb of his daughter, Umila. This was interpreted by pagan priests as a prophecy of Umila's son becoming a great leader and of his issue coming to rule a large territory. Indeed, after a period of civil disorder, Umila's son Rurik succeeded his grandfather in Novgorod and his progeny came to rule the largest state in Europe.

The legend of Gostomysl was much aired by the writers and composers working in the nationalist milieu of Catherine II's reign. However, the historians Gerhardt Friedrich Müller and Nikolay Karamzin gave no credit to Tatischev's story, believing that the very name of Gostomysl resulted from a misinterpretation of two Slavic words - gost' ("guest") and mysl' ("thought").

Although Gostomysl's existence is doubted by virtually every modern historian, the name is not an artificial derivation as was previously thought. It was indeed recorded in 844, when Louis the German defeated "rex Gostomuizli" of the Obodrites. Besides, the story of Umila's dream bears striking similarities to the account of Harald Fairhair's birth in some of the Norse sagas, which treat the genealogical tree seen in a dream by his mother on the eve of the childbirth as a symbol of the Fairhair dynasty of which Harald was the author.

References

Danilevsky, Igor. «Рюрик — это легенда» (in Russian). Русская Планета. Retrieved 12 November 2014.

History about Gostomysl presented in most detaile wothin so-called "Ioakimovskaya Chronicle", a controversial source, published by historian VI Tatishchev in the XVIII century:

   "Burivoy, with a heavy war with the Vikings, repeatedly defeated them and began to enjoy with all Byarmieyu cumene. Finally, at the river thereof defeated was, all his men killed, he barely escaped, went to grad Byarmy that the island was tightly arranged, where the prince remained subordinate to, and staying there, he died. Varangians just came immediately, and others hail the Great conquered and laid a heavy tribute to the Slavs, Rus and Chud.

   People are born with a great burden on the Vikings, were sent to Burivoyu, to ask his son Gostomysla that reigned in the great city. And when Gostomysla took power, they were once Vikings which beat any expelled, and a tribute to the Varangians refused to pay, and, having gone to them, defeated, and hail in the name of his eldest son choice [source not specified 570 days] in the sea built, concluded with the Vikings peace, and silence was over all the earth. This was a man of great Gostomysla courage, the same wisdom, all the neighbors were afraid of him and his people loved him, and the review of cases for the sake of justice. For the sake of all the people close to him, and honored the gifts and tributes were given, buying world of him. Many of the same prince from far countries came by sea and land to hear the wisdom, and his court to see, and ask for advice and exercise it, as so famous everywhere. "

Three daughters were married to neighboring princes of Gostomysl, and his four sons died during his lifetime. Grieving over the lack of male offspring, Gostomysl once saw in a dream, that out of the belly of the middle of his daughter, Umila, grew a huge tree and its branches covered the big city. Priests explained it that one of Umila's sons was ment to be his heir. Gostomysl before his death, collected "elders of the lands of the Slavs, Russia, Chud, villages, worlds, and Krivichy dryagovichey" and told them about the dream, and they sent a request to the Varangians to the princes for his daughter to be grooms. The answer to the call came after the death of Gostomysl, it was Rurik with his two brothers.

Гостомысл. . Скульптор Н.С. Пименов. . Середина XIX в.

Obodrité (též Bodrci, německy Abodriten, polsky Obodrzyci) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, který v raném středověku osídlil severozápadní Polabí na území mezi řekou Labe a Baltským mořem, zhruba v oblasti dnešního Meklenburska.Kmenový svaz Obodritů zahrnoval slovanské kmeny Rarogů (vlastních Obodritů), Vagrů, Polabanů, Gliňanů, Varnonů, Drevanů, Smolenců, Bytenců a Fembranů.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Gostimysl

Gostimysl či Gostomysl (latinsky Gotzomiuzlus) (9. století? – 844) byl kníže z kmene Polabských Slovanů zvaných Obodrité a pravděpodobný otec prvního českého poustevníka svatého Ivana.[1]

Gostomysl kníže Obodritů
Narození 9. století
Úmrtí 844
Předchůdce Čedrag
Potomci sv. Ivan
Otec Čedrag

Život

Byl již křesťanským vladařem. Na knížecí stolec usedl pravděpodobně po smrti otce vévody Čedraga, který zemřel někdy mezi lety 826 až 838. Fuldskými letopisy je jeho jméno zmíněno však až k roku 844, kdy svedl bitvu s východofranským králem Ludvíkem II. Němcem, v níž utrpěl porážku a zároveň v ní zemřel.[2]

Letopisy ho v této souvislosti označily jako "rex", což by se dalo přeložit jako král.[3] Následně byla po jeho smrti obodritská zem rozdělena králem Ludvíkem mezi několik dalších knížat.[4]

Údajně se svou manželkou Alžbětou zplodil kromě sv. Ivana ještě syny Sifrida a Evarda.[1]

Gostomysl (Russian: Гостомысл)

From Wikipedia, the free encyclopedia http://en.wikipedia.org/wiki/Gostomysl

Gostomysl is a legendary 9th-century posadnik of Novgorod who was introduced into the historiography by Vasily Tatishchev, an 18th-century historian. Gostomysl's rule is associated with the confederation of Northern tribes, which was formed to counter the Varangian threat in the mid-9th century and embraced the Ilmen Slavs, Krivichs, Merya, and Chud. Sergey Platonov and Aleksey Shakhmatov believed that the capital of the confederation was in modern Russa and that Gostomysl could have been one of its leaders.

According to Tatishchev, who claimed to have derived his information from the now-lost Ioachim Chronicle, Gostomysl was elected by the Ilmen Slavs their supreme ruler and expelled the Varangians from Russia. Once he had a dream of a large tree growing from the womb of his daughter, Umila. This was interpreted by pagan priests as a prophecy of Umila's son becoming a great leader and of his issue coming to rule a large territory. Indeed, after a period of civil disorder, Umila's son Rurik succeeded his grandfather in Novgorod and his progeny came to rule the largest state in Europe.

The legend of Gostomysl was much aired by the writers and composers working in the nationalist milieu of Catherine II's reign. However, the historians Gerhardt Friedrich Müller and Nikolay Karamzin gave no credit to Tatischev's story, believing that the very name of Gostomysl resulted from a misinterpretation of two Slavic words - gost' ("guest") and mysl' ("thought").

Although Gostomysl's existence is doubted by virtually every modern historian, the name is not an artificial derivation as was previously thought. It was indeed recorded in 844, when Louis the German defeated "rex Gostomuizli" of the Obodrites. Besides, the story of Umila's dream bears striking similarities to the account of Harald Fairhair's birth in some of the Norse sagas, which treat the genealogical tree seen in a dream by his mother on the eve of the childbirth as a symbol of the Fairhair dynasty of which Harald was the author.

References

Danilevsky, Igor. «Рюрик — это легенда» (in Russian). Русская Планета. Retrieved 12 November 2014.

Gostomysl (rusky: Гостомысл)

''Z Wikipedie, svobodné encyklopedie'' http://en.wikipedia.org/wiki/Gostomysl

Gostomysl je legendární novgorodský posadnik z 9. století, kterého do historiografie uvedl Vasilij Tatiščev, historik 18. století. Gostomyslova vláda je spojena s konfederací severních kmenů, která vznikla v polovině 9. století, aby čelila varjažské hrozbě a zahrnovala ilmenské Slovany, Krivichy, Meryu a Chud. Sergey Platonov a Alexey Shachmatov věřili, že hlavní město konfederace bylo v moderním Rusku a že Gostomysl mohl být jedním z jejích vůdců.
Podle Tatiščeva, který tvrdil, že své informace odvodil z nyní ztracené Ioachimské kroniky, byl Gostomysl zvolen ilmenskými Slovany jejich nejvyšším vládcem a vyhnal Varjagy z Ruska. Jednou se mu zdálo, že z lůna jeho dcery Umily vyrůstá velký strom. To bylo vykládáno pohanskými kněžími jako proroctví o tom, že se Umilin syn stane velkým vůdcem a že jeho vydání ovládne velké území. Po období občanských nepokojů skutečně Umilin syn Rurik vystřídal svého dědečka v Novgorodu a jeho potomci začali vládnout největšímu státu v Evropě.
Legendu o Gostomyslovi hojně šířili spisovatelé a skladatelé působící v nacionalistickém prostředí vlády Kateřiny II. Historici Gerhardt Friedrich Müller a Nikolaj Karamzin však Tatischevovu příběhu nepřipisovali žádnou zásluhu, protože se domnívali, že samotné jméno Gostomysl je výsledkem špatného výkladu dvou slovanských slov – gost' ("host") a mysl' ("myšlenka").
Přestože o existenci Gostomysla pochybuje v podstatě každý moderní historik, název není umělým odvozením, jak se dříve myslelo. Skutečně byl zaznamenán v roce 844, kdy Ludvík Němec porazil „rex Gostomuizli“ z Obodritů. Kromě toho se příběh o Umilině snu nápadně podobá vyprávění o narození Haralda Fairhaira v některých severských ságách, které pokládají genealogický strom viděný ve snu jeho matky v předvečer porodu jako symbol dynastie Fairhair jehož autorem byl Harald.
===Reference===

Danilevskij, Igor.  «Рюрик — это легенда» (v ruštině).  Русская Планета.  Staženo 12. listopadu 2014.

History about Gostomysl presented in most detaile wothin so-called "Ioakimovskaya Chronicle", a controversial source, published by historian VI Tatishchev in the XVIII century:

   "Burivoy, with a heavy war with the Vikings, repeatedly defeated them and began to enjoy with all Byarmieyu cumene. Finally, at the river thereof defeated was, all his men killed, he barely escaped, went to grad Byarmy that the island was tightly arranged, where the prince remained subordinate to, and staying there, he died. Varangians just came immediately, and others hail the Great conquered and laid a heavy tribute to the Slavs, Rus and Chud.

   People are born with a great burden on the Vikings, were sent to Burivoyu, to ask his son Gostomysla that reigned in the great city. And when Gostomysla took power, they were once Vikings which beat any expelled, and a tribute to the Varangians refused to pay, and, having gone to them, defeated, and hail in the name of his eldest son choice [source not specified 570 days] in the sea built, concluded with the Vikings peace, and silence was over all the earth. This was a man of great Gostomysla courage, the same wisdom, all the neighbors were afraid of him and his people loved him, and the review of cases for the sake of justice. For the sake of all the people close to him, and honored the gifts and tributes were given, buying world of him. Many of the same prince from far countries came by sea and land to hear the wisdom, and his court to see, and ask for advice and exercise it, as so famous everywhere. "

Three daughters were married to neighboring princes of Gostomysl, and his four sons died during his lifetime. Grieving over the lack of male offspring, Gostomysl once saw in a dream, that out of the belly of the middle of his daughter, Umila, grew a huge tree and its branches covered the big city. Priests explained it that one of Umila's sons was ment to be his heir. Gostomysl before his death, collected "elders of the lands of the Slavs, Russia, Chud, villages, worlds, and Krivichy dryagovichey" and told them about the dream, and they sent a request to the Varangians to the princes for his daughter to be grooms. The answer to the call came after the death of Gostomysl, it was Rurik with his two brothers.

Гостомысл. . Скульптор Н.С. Пименов. . Середина XIX в.

Historie o Gostomyslovi je nejpodrobněji představena v takzvané „Ioakimovské kronice“, kontroverzním zdroji, publikovaném historikem VI Tatiščevem v XVIII.

    "Burivoy, s těžkou válkou s Vikingy, je opakovaně porazil a začal si užívat se všemi Byarmieyu cumene. Nakonec u řeky jeho poražen byl, všichni jeho muži zabiti, sotva unikl, šel do grad Byarmy, že ostrov byl těsně  zařídil, kde princ zůstal podřízen, a zůstal tam, zemřel.Varjagové právě přišli okamžitě a jiní zvelebovali Velikou dobytou a položili těžký hold Slovanům, Rusům a Chudům.

    Lidé se rodí s velkým břemenem na Vikingech, byli posláni do Burivoyu, aby se zeptali svého syna Gostomysla, který vládl ve velkém městě.  A když Gostomysla převzal moc, byli kdysi Vikingy, kteří porazili každého vyhnaného, ​​a tribut Varjagům odmítli zaplatit, a když se k nim dostali, byli poraženi a chváleni ve jménu volby jeho nejstaršího syna [zdroj neuveden 570 dní  ] v moři postaven, uzavřen s Vikingy mír a ticho bylo po celé zemi.  Byl to muž s velkou gostomyslovskou odvahou, stejnou moudrostí, všichni sousedé se ho báli a jeho lidé ho milovali a prověřování případů kvůli spravedlnosti.  V zájmu všech lidí, kteří jsou mu blízcí, a poctěni dary a pocty byly uděleny, kupovat svět z něj.  Mnozí z téhož knížete z dalekých zemí přišli po moři i po souši, aby si vyslechli moudrost, a jeho dvůr, aby viděli, požádali o radu a uplatnili ji, jak je všude tak slavné.  "

Tři dcery byly provdány za sousední knížata z Gostomyslu a jeho čtyři synové zemřeli ještě za jeho života. Gostomysl, zarmoucený nedostatkem mužských potomků, jednou ve snu viděl, že z břicha uprostřed jeho dcery Umily vyrostl obrovský strom a jeho větve pokrývají velké město. Kněží to vysvětlili tak, že jeden z Umiliných synů měl být jeho dědicem. Gostomysl před svou smrtí shromáždil "starší ze zemí Slovanů, Ruska, Čud, vesnic, světů a Krivichy dryagovichey" a řekl jim o snu a oni poslali k Varjagům žádost knížatům, aby jeho dcera byla podkoní. Odpověď na výzvu přišla po smrti Gostomysla, byl to Rurik se svými dvěma bratry.
Гостомысл. . Скульптор Н.С. Пименов. . Середина XIX v.

Historie o Gostomyslovi je nejpodrobněji představena v takzvané „Ioakimovské kronice“, kontroverzním zdroji, publikovaném historikem VI Tatiščevem v XVIII.

"Burivoy, s těžkou válkou s Vikingy, je opakovaně porazil a začal si užívat se všemi Byarmieyu cumene. Nakonec u řeky jeho poražen byl, všichni jeho muži zabiti, sotva unikl, šel do grad Byarmy, že ostrov byl těsně  zařídil, kde princ zůstal podřízen, a zůstal tam, zemřel. Varjagové právě přišli okamžitě a jiní zvelebovali Velcí dobyli a položili těžký hold Slovanům, Rusům a Chudům. Lidé se rodí s velkým břemenem na Vikingech  , byli posláni do Burivoyu, aby se zeptali svého syna Gostomysla, který vládl ve velkém městě. A když Gostomysla převzal moc, byli kdysi Vikingy, kteří porazili každého vyhnaného, ​​a tribut Varjagům odmítli zaplatit, a když k nim šli,  poražen a pozdravit ve jménu volby jeho nejstaršího syna [zdroj neuveden 570 dní] v moři postaven, uzavřen mírem Vikingů a ticho bylo po celé zemi. Byl to muž velké Gostomyslovy odvahy, stejné moudrosti  , všichni sousedé byli afr  jeho pomoc a jeho lidé ho milovali a přezkoumání případů v zájmu spravedlnosti.  V zájmu všech lidí, kteří jsou mu blízcí, a poctěni dary a pocty byly uděleny, kupovat svět z něj.  Mnozí z téhož knížete z dalekých zemí přišli po moři i po souši, aby si vyslechli moudrost a jeho dvůr, aby viděli, požádali o radu a uplatnili ji, jak je všude tak slavné.  "

Tři dcery byly provdány za sousední knížata z Gostomyslu a jeho čtyři synové zemřeli ještě za jeho života. Gostomysl, zarmoucený nedostatkem mužských potomků, jednou ve snu viděl, že z břicha uprostřed jeho dcery Umily vyrostl obrovský strom a jeho větve pokrývají velké město. Kněží to vysvětlili tak, že jeden z Umiliných synů měl být jeho dědicem. Gostomysl před svou smrtí shromáždil „starší ze zemí Slovanů, Ruska, Čud, vesnic, světů a Krivichy dryagovichey“ a řekl jim o snu a oni poslali k Varjagům žádost knížatům, aby jeho dcera byla podkoní. Odpověď na výzvu přišla po smrti Gostomysla, byl to Rurik se svými dvěma bratry.
Гостомысл. . Скульптор Н.С. Пименов. . Середина XIX v.

Князь Новгородский, Вождь Ильменских Словен, имел четырех сыновей, которые все погибли в боях, и трех дочерей, выданных замуж за соседних князей.

Василий Никитич Татищев, в своей книге «История Российская», изданной в 1769 году Московским Императорским Университетом, том 1, часть 2, страница 556, писал в том числе следующее: Новгородский Князь Гостомысл имел четыре сына и три дочери, сыновья умерли не оставив сыновей, а у дочери Гостомысла, бывшей в замужестве за Королём Финским родился сын Рюрик (внук Гостомысла)!

Рюрик пришёл из Финляндии в 862 году и имел жену Енвинду Королевну (Принцессу) Урманскую и двух братьев…

Николай Мальгин, в своей книге изданной в 1789 году Российской Академией Наук в Санкт-Петрбурге, писал: Князь Рюрик из Варяг Россов, внук Новгородского Князя Гостомысла, сын его дочери Умилы Финской Королевы пришел с двумя братьями и пасынком имел жену Ефанду или Ендвинду Княжну Урманскую (Норвегия или Швеция)!

Скорее всего Татищев и Мальгин пользовались одним источником, а Мальгин явно не цитировал Татищева!