Preussler/Preissler/Pr...

Jakub a Nikolas Pruselerovi jsou připomínáni roku 1389 jako občané Duchcova. Není doložen příbuzenský vztah mezi Jakubem a Nikolasem. Ve 20. letech 15. století byl Duchcov vypálen husity a osud tamějších obyvatel není znám. Tudíž se nemusí jednat o přímé předky. Tyto generace jsou jen slabě podložené.

První sklárnou, na které se uvádějí Preislerové, je Schwartenberg (pozdější Heidelbach) u Seidy v Krušných horách. Náš rod tam působil údajně někdy kolem roku 1451. Od této doby lze Preislery (Preisslery, Preusslery) jako sklářské huťmistry sledovat na mnoha místech v Sasku, Bavorsku, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je možné, že až tato generace je generací první a tento předek by tak byl prvním, který by nosil naše příjmení Preisler (Preussler, Preissler, Preisler).

Jeden z výkladů příjmení ukazuje ke středověkému Prusku. Na počátku 15.století jsou na tomto území doloženy sklárny v okolí Královce a Elbingu. Skláři sem mohli přijít snad z Itálie či Orientu, ovšem náš rod může mít i místní původ. Odpověď na původ rodu může dát přesné zjištění y-DNA.

Co se týká starého Pruska, ve Wikipedii o něm čteme:

Baltští Prusové, známi též jako Staří Prusové (prusky a litevsky Prūsai, lotyšsky Prūši, polsky Prusowie, německy Pruzzen či Prußen) byli někdejší etnikum baltského původu (nezaměňovat s pozdějšími německými obyvateli Pruska), sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním Pobaltí mezi ústími Visly a Němenu, na území, které se ve středověku nazývalo Prusy. Baltští Prusové spolu s Jotvingy, sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k západní, dnes zcela vymřelé, větvi baltských jazyků.

Jakub a Nikolas Pruselerovi jsou připomínáni roku 1389 jako občané Duchcova. Není doložen příbuzenský vztah mezi Jakubem a Nikolasem. Ve 20. letech 15. století byl Duchcov vypálen husity a osud tamějších obyvatel není znám. Tudíž se nemusí jednat o přímé předky. Tyto generace jsou jen slabě podložené.

První sklárnou, na které se uvádějí Preislerové, je Schwartenberg (pozdější Heidelbach) u Seidy v Krušných horách. Náš rod tam působil údajně někdy kolem roku 1451. Od této doby lze Preislery (Preisslery, Preusslery) jako sklářské huťmistry sledovat na mnoha místech v Sasku, Bavorsku, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je možné, že až tato generace je generací první a tento předek by tak byl prvním, který by nosil naše příjmení Preisler (Preussler, Preissler, Preisler).

Jeden z výkladů příjmení ukazuje ke středověkému Prusku. Na počátku 15.století jsou na tomto území doloženy sklárny v okolí Královce a Elbingu. Skláři sem mohli přijít snad z Itálie či dokonce z Orientu, ovšem náš rod může mít i místní původ. Odpověď na původ rodu může dát přesné zjištění y-DNA.

Preusslerové jsou velmi významným sklářským rodem. Byli povýšeni do šlechtického stavu a mohli používat vlastní erb, v jehož levém poli je pohár a v pravém havíř se špičákem. Stejné figury najdeme v klenotu. Nahoře vidíme iniciály J.C.P. – Johann Christian Preussler (1630- 1706). Dějiny potvrzují, že byli havíři
a že hledali nová naleziště rud a křemene
[Parsche, 1977, s. 10].

Preusslerové – majitelé hutí, huťmistři a dekoratéři skla, experimentátoři a obchodníci – pocházejí z Krušných hor, z pohraničí Durynska a Saska. O Bartholu Preusslerovi hovoří lenní listina Clause von Einsindela z roku 1486 jako o majiteli huti v saském Marienbergu. On a jeho dědicové obdrželi od von Einsiedela sklářskou huť se všemi doprovodnými privilegii
[Baumg%C3%A4rtner, 1982, s. 10].

Preusslerové se nicméně svých statků v Krušných horách nevzdali a jedna z jejich skláren nedaleko Heidelbachu fungovala až do 18. století. V 15. století to byl dosti početný rod, jeho členy bychom našli na území zahrnujícím Krušné hory, Braniborsko, Sasko či Pasov. Po osídlení Jizerských hor a Krkonoš se usadili ve Valbřišských, resp. Orlických horách. Dlouhá léta pracovali jakohuťmistři ve slavné huti v Deštném, založené v roce 1545. Rekrutovali se z nich slavní malíři na sklo a porcelán působící v dílně u Friedrichswalde v údolí Divoké Orlice (Erlitztahl). Svou první sklárnuv Krkonoších založili Preusslerové v roce 1606 ve Vítkovicích. Jednalo se o obec ležící nad Malou Jizerou na panství Jilemnickém [Czihak 1891, s. 15]. Před rokem 1617 provozovali sklářské řemeslo v Chřibské, ve Mšenu nad Nisou. Ve stejném roce jim do klína spadlo dědictví v podobě sklárny v Rejdicích. V téže době byla v jejich držení taktéž sklárnave Vítkovicích [Klante 1935, s. 118]."

(Dr-S.-Zelasko-SZLAK-SZKLA)

Den Preußlern (Preissler), die neben den Schürern und Wandern eines der tüchtigsten Glasherrengeschlechter in Böhmen und Schlesien waren, gehörte von 1486 bis in das 18. Jahrhundert im sächsischen Erzgebirge die "Wüste Schlette", deren reiche Erzfunde 1522 die Bergstadt Marienberg entstehen ließen. Auch besaßen die Preußler die Glashütte am Heidelbach bei Seifen, die bereits 1451 bestand und wahrscheinlich von ihnen gegründet worden ist. Als Glasmeister sind die Preußler dort zwar erst seit etwa 1550 bezeugt, doch müssen sie nach Angaben von Frau Dr. Klante erheblich früher in den Besitz der Hütte gelangt sein. Die erwähnte älteste Kirchenglocke von Gablonz nennt einen "Gabriel Preußler". Dieser war der Sohn des Hüttenmeisters Georg Preußler in der "Wüsten Schlette" und soll Glasmaler in Gablonz gewesen sein. Die Preußler sind wahrscheinlich über die nordböhmische Glashütte in Oberkreibitz ins Iser­ und Riesengebirge eingewandert, wo sie mehrere große Hüttengüter in Reiditz, Rochlitz, Witkowitz und Schreiberhau besaßen. In Oberkreibitz sind die Preußler seit 1546 nachweisbar. Zeitweise gehörte ihnen auch eine Hütte im schlesischen Isergebirge, im heutigen Bad Schwarzbach.

(Erhard Krause)